2) Starověká literatura

LITERATURA ANTIKY

• příznivé podmínky pro rozvoj literatury a umění (mírné klima, pobřeží – výhodná poloha, díky kt. byl možný hosp. rozvoj, styky s dalšími vyspělými kulturami – válečné výboje – Egypt, Sumerská říše, Perská říše)

• památky se dochovaly v mnohem větší míře a v jazykově dostupnější podobě (řečtina, latina, ale i su-merské klínové písmo)

• antika – z lat. antiquus – starobylý, starý

• časové vymezení: starověk (8. st. př. n. l. – 5./6. n. l.)

• prostorové vymezení: Řecko, Řím

• největší přínos: Řekové – vytvoření hláskového písma (podle Féničanů)

• mytologie (zlidštělá)

• umění + literatura slouží člověku (ne pouze náboženství)

• filosofie (nezávislá na náboženství)

Řím – rozšíření antické kult. do Evropy (hl. západní)

• mytologie – vytvořena Řeky, Římané ji převzali

ŘECKÁ LITERATURA

1) ARCHAICKÉ OBD. (8.-6. st. př. n. l.) – trójská válka, rozvoj i hrdinských eposů

A) EPOSY

HOMÉR – potulný zpěvák (aiod), možná se však jedná o kolektiv autorů

• Ilias – z řec. Ílion – Trója, konec 8. st. př. n. l., ~ 16 tis. veršů

• zachycuje posledních 51 dní z deset let trvající trójské války

• příhoda s trójským koněm doplněna až později vypravěči (rapsód)

• Odyssea – konec 7. st. př. n. l., ~ 14 tis. veršů

• putování ithackého krále Odyssea 10 let po skončení trójské války, jeho syn Télemachos jej hledá za pomoci Pallas Sthény, mezitím O. unikne nymfě Kalypsó (po 7 letech), dostane se do země Faiáků, na hostině jejich krále Alkinoa vypráví o svých příhodách (kyklopové – Polyfémos, kikoni, lidožraví Laistrygónové, Kirké, Kalypsó,…), Faiákové jej ve spánku odvezou na Ithaku, kde pobije samozvané nápadníky své manželky Penelopé, znovu se stává králem

Znaky homérského eposu: - výjimeční hrdinové a bohové, kteří zasahují do lidských osudů

- bohatý děj, převládá epický popis

- vychází z řecké mytologie; člení se do kapitol a jednotlivých zpěvů

B) BAJKY

EZOP – 1. tvůrce a vypravěč bajek, kt. známe jménem

• bajka – alegorický příběh, kde se zvířata chovají jako lidé, na konci je ponaučení zesměšnění, kritizování okolí (společnosti)

• navazují na něj novodobí autoři (Jean de la Fontaine, I. A. Krylov)

• Závistivý pes, Jeřábi a husy…

C) LYRIKA – pův. určená ke zpěvu (poezie zpívaná za doprovodu lyry), hl. hymny a ódy

a) monodická (sólová) - vystupuje zde jeden zpěvák, který je doplněn lyrou;

- autor je SAPFÓ – ostrov Lesbos

ARCHILOCHOS – milostná poezie

ANAKREÓN – velmi oblíbený, básně o mládí, lásce, víně (k pobavení lidí u dvora)

b) sborová – k tanci, pro sbor

PINADAROS – oslavné básně (opěvovala vítěze OH, aristokraty)

2) KLASICKÉ (ATTICKÉ) OBD. (5.-4. st. př. n. l.) – nejv. rozkvět řecké demokracie a dramatu

• Název je podle Athén, které ležely na ostrově Attika