Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Bylo nás pět -

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (30.38 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Řeč postav:

přímá řeč: kluci, pan Fajst, pan Kemlink

neznačená přímá řeč: a pravil, pěkné věci jsem viděl, pane Kemlink

nepřímá řeč: pan Kemlink pravil, že pan Fajst závidí psům buřty, jelikož by je nejraději sežral sám

Děj:

Ze začátku nás Petr Bajza, vypravěč příběhu, seznámí se zázemím městečka, s lidmi hodnými i zlými. Má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra Ladislava. Také služebnou, které říká Rampepurda (protože pochází z obce Rampuše) a kterou nemá rád, často se s ní škádlí. Se svými čtyřmi kamarády zažívají spoustu dobrodružství. Třeba chodí do kina zadem zadarmo, aby nemuseli platit, chtějí si ochočit vosy a perou se s Ješiňáky a Habrováky. To jsou znepřátelení kluci z okolních vesnic. Když do města přijede cirkus, Petr se snaží být hodný, dělá svoje povinnosti, chová se slušně, aby se mohl podívat na všechna cizokrajná zvířata. Nakonec jde do cirkusu celá rodina a Petr je tam jako u vytržení. Petr pak chytne spálu a zdají se mu sny, že jede do Indie za bohatým králem. Po tatínkovi chce, aby mu koupil slona Jumba a aby mu na něj krejčíř ušil slušivý klobouček a dečku pod sedlo. Zilvar se oženil s Maharadžovou dcerou a změnil svoje chování. Hrál si na bohatého a rozumného kluka, přitom vůbec nebyl. Nakonec se na svatbě kluci poprali. Petr se vyléčil a došlo mu, že si celý příběh vysnil.

Ukázka:

My jsme se divili a pravili jsme: „Nehoupej nás,“ ale Éda se dušoval, že je to prauda. A pravil, že jednou šel pan Fajst kolem Štverákova krámu a právě se natrefil k tomu, že ti dva psové kradli, a pravil: „Tohle je mi pěkná věc.“ Načež šel ihned ke Kemlinkom a pravil, pěkné věci jsem viděl, pane Kemlink. Pan Kemlink pravil: „To není prauda, pane Fajst, náš Pajda není takový, aby kradl, to by vypadalo, že mu nedáme najíst.“ Ale pan Fajst jináč nedal, pročež mu pan Kemlink pravil, že pan Fajst závidí psům buřty, jelikož by je nejraději sežral sám. Pan Fajst děsně zčervenal a pravil: „To mám za svou dobrou vůli,“ a šel pryč. A tak jsme šli a porád si povídali a Pajda věděl, že mluvíme o něm, a skákal a silně štěkal a točil se dokola a my šli k Jirsákom. Pan Jirsák měl brejle a šil čepice a pravil: „Pěkně vítám, mladí páni!“ a už nic neříkal. Pajda si k němu čuchl a vrtěl ocáskem a pan Jirsák pravil: „Ty kluku špatná!“ a usmál se.

Jazykové prostředky:

Nespisovná čeština - vulgarismy (smrad – jako šmejd, disfemismy (křivá huba)

Archaismus?: Nezdoby - uličník, Kvelb - obchod

Holota - hanlivé označení pro mládež, nevychovaná parta lidí

slovo knižní: pravili jsme; psové; pročež

hovorový výraz: Nehoupej nás.; dušovat se; krám; děsně

Nářečí: prauda, porád, nýcka

Germanismy: šamstr, kvelb, fodel (křeslo), méblák (stěhovací vůz)

nespisovný výraz: ke Kemlinkom, pane Kemlink, jináč, brejle, čuchl

Témata, do kterých materiál patří