Česká literatura národních a všelidských ideálů, český realismus do 1. sv. v - maturita
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) – vlastním jménem Emil Frída. Narozen v Lounech, pocházel z početné rodiny (otec kupec), vzal si ho k sobě na faru strýc, Jaroslav nastoupil na teologickou fakultu, poté na filozofickou. Rok pobýval v Itálii jako šlechtický vychovatel, po návratu pracoval jako tajemník České techniky, později tajemník České akademie věd a umění. Profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě. Byl rovněž poslancem panské sněmovny ve Vídni. Zamiloval se do Sofie Podlipské (sestry K. Světlé), psali si, měla na něj vliv. Psali, když byl v Itálii, když se však vrátil, trochu se toho bála. Sofie ho seznámila s 18-letou dcerou (Ludmilou), ta ho okouzlila, vzali se. Tchýně jim však mluvila do života (bydlela s nimi na patře), měla je pod dozorem. Vrchlický zjistil, že mu žena intelektuálně nestačí, rozuměl si víc s její matkou. Mladá Podlipská si našla milence, se kterým měla dvě děti. Spisovatel se to dozvěděl, až byly velké. Manželství se již nespravilo. On podváděl ženu celý život (říkal, že potřebuje nějakou tu múzu)…
Vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 básnických sbírek, celkem 270 knih), vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí). 1908 – mozková příhoda, ztrácí na charakteru, dožívá v Domažlicích.
Dílo – poezie – asi 4 000 básní – intimní lyrika – v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sbírky Dojmy a rozmary, Eklogy a písně.
– pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie, manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv společenské situace v 90. letech), např. sbírka Okna v bouři – báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi – odmítá lásku, ale touží po ní.
– přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sbírka Strom života.
– vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sbírky Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos.
– formalistní lyrika – např. ve sbírce Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sbírce Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře.
– epika – cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova), epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sbírka Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství), báseň Spartakus – vzpoura otroků ve starověkém Římě.