Čtenářský deník

V Karlových Varech vystoupí ve dnech 23.7., 6.8., 27.8. od 19:30 Vanda Konečná, Michal Kavalčík, Libuše Geprtová / Johanna Tesařová, Jitka Čvančarová / Zuzana Ďurinová, Jana Strýková, Jana Balašová Trčková, Ivo Hrbáč, Martin Kubačák, Petr Macháček a mnoho dalších. Vstupenky Cikáni jdou do nebe»

Inscenace, na které se podílejí špičkoví tvůrci, je nabitá sugestivními romskými melodiemi, tancem a pohybem. Vstupenky Cikáni jdou do nebe»

Doposud se Divadlo Bez zábradlí profilovalo především v žánru činohry. Vstupenky Cikáni jdou do nebe»

V roli Cikánky Rady vystoupí Vanda Konečná, Lujka Zobara hraje Daniel Bambas.

V dalších rolích uvidíme Stanislava Zindulku, Johannu Tesařovou, Hanu Gregorovou a další.

Inscenace „Cikáni jdou do nebe“ je muzikálový příběh vášnivé lásky krásné cikánky Rady a „krále zlodějů“ Lujka Zobara je strhujícím podobenstvím o věčné lidské touze, o hledání, o lásce, která dokáže zničit sebe sama.

V Karlových Varech vystoupí ve dnech 23.7., 6.8., 27.8. od 19:30 Vanda Konečná, Michal Kavalčík, Libuše Geprtová / Johanna Tesařová, Jitka Čvančarová / Zuzana Ďurinová, Jana Strýková, Jana Balašová Trčková, Ivo Hrbáč, Martin Kubačák, Petr Macháček a mnoho dalších.

Jakobín

Opera o 3 dějstvích

Atmosféra opery Jakobín dýchá ovzduším zidealizovaného českého maloměsta konce 18. století s celou plejádou typicky českých figurek. Není známo, do jaké míry znala libretistka okolnosti Dvořákova mládí, ale řada podrobností v dějovém rámci opery jim pozoruhodně odpovídá. Už samo prostředí nejmenovaného maloměsta koresponduje s atmosférou Zlonic, kde skladatel dospíval. Kantor a muzikant Benda jakoby z oka vypadl zlonickému Liehmannovi, který mladého Dvořáka zasvěcoval do základů hudební teorie. Stejně jako Benda, měl i Liehmann dceru Terinku, se kterou Dvořák (v opeře Jiří) občas zpíval na kůru při mších. Ať již to byl ze strany Červinkové záměr nebo jen náhodná shoda okolností, je jisté, že námět musel Dvořáka silně zaujmout. Dalším prvkem libreta, který musel na skladatele zapůsobit, je motiv hudby jako dramatického činitele. Dvořák se zde ocitl naplno v ovzduší "českého muzikantství", k němuž se tak rád hlásil. Již v úvodní scéně slyšíme zpěv mariánské písně z kostela na náměstí, kam přicházejí po dlouhém pobytu v cizině Bohuš s Julií. Jejich návrat do vlasti je úzce spojen s projevem typicky české hudebnosti, jak ji také Bohuš komentuje svoji první replikou: "Slyš, český zpěv! Ó zvuč mi zvuč! Tvůj vábný hlas jak sladce zní mi! Toť pozdrav vlasti vítá nás!" O pár taktů dál Bohuš vzpomíná na ukolébavku, kterou mu v dětství zpívala matka: "Synáčku, můj květe, mé blaho, můj světe, mé nebe!" Tato melodie pak sehraje rozhodující roli ve třetím jednání, kdy ji Julie zanotuje, aby prostřednictvím vzpomínky na zesnulou ženu obměkčila hraběte a přiměla ho odpustit synovi. Dalším příkladem hudby jako hybatele děje je posměšný popěvek, který zpívá Jiří na účet svého soka v lásce, purkrabího Filipa ("Znáte toho pána!"). Jednou z emocionálně nejpůsobivějších scén celé opery je duet "My cizinou jsme bloudili", ve které se Bohuš a Julie vyznávají z lásky k vlasti a k české hudbě - tyto dva pojmy jim vlastně splývají v jedno (BENDA: "Zdaž víte, co jest umění, co hudby vzlet, a v zpěvu - li se znáte?" JULIE: "Jsme z Čech - a vy ptáte se, zda známe pět?" BOHUŠ: "My cizinou jsme bloudili, ach dlouhá léta dlouhá, zrak slzy stesku kalily a v srdci vřela touha...tu z hloubi duše zapěli jsme sobě českou píseň a z duše chmury zmizely, ze srdce prchla tíseň..."). Hudba má "hlavní roli" také v jedné z nejpůvabnějších a divácky nejatraktivnějších scén v dějinách české opery, v tzv. školní scéně, ve které učitel Benda (bylo jméno této postavy zvoleno záměrně, s ohledem na proslulý rozvětvený rod Bendů, rozesetý v 18. století ve významných hudebních centrech po celé Evropě?) secvičuje s dětmi vlastnoručně zkomponovanou kantátu na počest nového panstva. Způsob, kterým Dvořák koncipoval nesmírně lidskou postavu typicky českého kantora - muzikanta, patří nejen po hudební, ale i po psychologické stránce k vrcholným výtvorům svého autora a české hudby vůbec. Všudypřítomný motiv hudby, vlastenecký podtext libreta a asociace na dobu vlastního mládí, to vše byly podněty, které Dvořáka přiměly vytvořit jedno ze svých nejosobitějších děl, v němž se ideálně snoubí humor a citová vroucnost. Každá z postav je vystižena podrobně a přesně, každá má vyhraněný charakter. Opera se skládá z árií a uzavřených čísel ve stylu klasických operních forem, ale Dvořák je dokáže organicky začlenit do jednolitého proudu hudby.