Divá Bára - Božena Němcová
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
KOMPOZICE:
děj chronologický
3 kapitoly
bez časových skoků
JAZYK:
psáno v er-formě
spisovný zastaralý jazyk
dialogy a monology
přímá řeč
UKÁZKA:
Bára dosáhla patnácte let a žádné děvče v celé dědině nemohlo se jí rovnat v síle a velikosti. Tělo její bylo hrubých kostí, silných svalů, přitom ale pravidelných forem. Mrštná byla jako pstruh. Pleti byla tmavohnědé, dílem od přirozenosti, dílem od slunce i větru, neboť si nikdy, ani v parném letu, nezastřela tvář, jako to vesnická děvčata dělávaly. - Hlava zdála se veliká, ale to dělalo množství vlasů, černých jak havran, dlouhých, ale hrubých jako žíně. Čelo měla nízké, krátký tupý nos, ústa trochu velká a vyšpulené pysky, ale zdravé, červené jako krev. Zuby široké, silné, ale čisté. - Nejpěknější bylo u ní oko; a právě proto musela od lidí posměch snášet. Spílali jí, že má „oči buličí.“ - Veliké měla oko, neobyčejně veliké a modré jak chrpa, obrostlé dlouhou černou řasou. Nad okem klenulo se husté černé obočí.
AUTOR:
Božena Němcová (Barbora Novotná, Panklová)
Narodila se roku 1820 ve Vídni jako nemanželské dítě. Byla nejvýznamnější českou spisovatelkou poloviny 19. století. Už v sedmnácti letech se provdala za vrchního komisaře finanční správy Josefa Němce, který byl často překládán do různých měst rakouské monarchie. Díky němu se seznámila s vlasteneckou společností a naučila se česky. Podnikla několik cest za svým manželem do Uher. Měla čtyři děti. Udolána chudobou, spory s manželem, tuberkulózou a rakovinou zemřela roku 1862.
DALŠÍ DÍLA:
Babička
Karla
pohádky – Chytrá horákyně, Neohrožený Mikeš, Sedm krkavců
SOUČASNÍCI:
Karel Jaromír Erben (Kytice)
Karel Havlíček Borovský (Král Lávra)
Edgar Allan Poe (Havran)
Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži)
OBDOBÍ:
Národní obrození (poslední třetina 18. století – polovina 19. století)
proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci rakouské monarchie
hlavním úkolem bylo pozvednutí českého jazyka
češtinou mluvily nižší a střední vrstvy, ve vyšších vrstvách se mluvilo hlavně německy
v češtině vycházely knížky lidového čtení, kramářské písně, náboženské výchovné knihy a učebnice
probíhalo současně s procesem transformace feudálního společenství v občanskou společnost
4. fáze (revoluční)
ve společnosti vznikly dva hlavní proudy boje za politická práva českého národa
liberální proud – austroslavismus (existence českých zemí v rámci Rakouska), požadoval rovnoprávnost všech občanů
radikálně demokratický proud – usiloval o svržení monarchie, zrušení roboty a rozbití Rakouska
vznikalo mnoho nových časopisů a novin
roku 1848 byla na návrh říšského sněmu zrušena robota a poddanství
bylo přislíbeno všeobecné volební právo, ale po porážce pražského lidového povstání naopak zesílily represe a cenzura
na trůn dosedl v prosinci 1848 František Josef I.