Goldoni,_Carlo,_Sluha_dvou_pánů

norem podle klasického vzoru 

-  Návaznost na odkaz antiky 

-  Důraz na řád a pravidelnost (existovala pevně stanovená estetická pravidla a předpisy 

-  Měřítkem krásy se stala pravda a rozum 

Goldoni, Carlo: Sluha dvou pánů 

-  Racionalismus: základním znakem pravdy je rozumové poznání, René Descartes: „Myslím, 

tedy jsem“.  

-  Rozumová kázeň a střídmost 

-  Zájmy jedince se musely podřídit vyšším zájmům společnosti (klasicisté se neobraceli 

k člověku v intimní oblasti, viděli jej ve vztahu ke společnosti) 

-  Empír: v podstatě vrcholná forma klasicismu na počátku 19. st., z lat. Empire = císařství 

-  Respektována Aristotelova zásada tří jednot: jednota času (příběh se měl odehrát během 24 

hodin), místa (měl být spjat s jedním místem) a děje (měla být sledována jedna základní 
dějová linie) 

-  Dělení literatury na nízkou a vysokou 

-  Vysoká literatura – tragédie, epos, óda – inspirace v antice, charakteristické je patetické 

vyjadřování, typickým veršem alexandrín = šestistopý 12slabičný rýmovaný verš se stálou 
rozlukou po 6. slabice 

-  Nízká literatura- komedie, bajka, satira – daleko bližší životní realitě, čerpá z commedie 

dell´arte = klasický typ barokního improvizovaného divadla, herci znali pouze základní 
dějovou kostru příběhu, improvizovali, pevné typy postav 

Další autoři: Moliére, Jean de la Fontaine, Jean Racine

Jazykové prostředky: jednoduché dialogy, vtipnost, nadsázka, spisovný i nespisovný jazyk, citově 
zabarvená slova, objevují se zdrobněliny (pacínku, dceruška, zeťáček), nadávky (Ty hubo 
nevymáchaná), personifikace, přirovnání  

Postavy: 

Truffaldino – chytrý a mazaný, i když působí dojem, jako by neuměl do pěti počítat, potrhlý, neumí 
číst ani psát, výřečný, lže 

Beatrice – kurážná, v přestrojení za svého bratra Federiga ospravedlňovala svého milence Florinda, 
mladá a krásná