Jan Neruda Povídky Malostranské

Hl.myšlenka: povídka ukazuje, jak tragicky může skončit člověk, když jako cizí a nově příchozí nezapadne mezi původní obyvatele.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Dne 16. února roku 1840 a ještě několik otevřel pan Vorel svůj krupařský krám U zeleného anděla. – „Du Poldi, hörst,― pravila paní Setníkova v patře nad námi ku své slečně dceři, která šla právě do trhu a byla již venku na chodbě, „krupici kup tady u toho nového, můžem to zkusit.― Mnohý lehkovážný sobě snad pomyslí, že odevření nového krupařského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych řekl jen: „Ty nebohý!― nebo bych docela jen pokrčil ramenama a neřekl ničeho.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Ukázka toho, co se stane, když se někdo bude šířit pomluvy a ostatní lidé si toho budou držet

K svatému Havlu již se vyprávělo, že pan Vorel bude vystěhován a domácí pán, že z krámu udělá zase byt. Konečně, den před stěhováním, zůstal krám zavřen nadobro. Následujícího dne bylo ale před zavřeným krámem páně Vorlovým do devíti hodin zrána až do večera pořád plno lidí. Vypravovalo se, že pan domácí dal, když nemohl nikde pana Vorla nalézt, krám násilně otevřít, do ulice vypadla dole dřevěná stolice a nahoře že se vyhoup nešťastný krupař, oběšený zcela ve výši na skobě.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Závěrečná scéna

O desáté hodině přišla soudní komise a vešla do krámu domem. Sňali samovraha a pan Uhmuhl, malostranský policejní komisař, pomáhal. Sáhnul do kalmuku nebožtíkova a vyndal z něho dýmku. Držel ji k světlu a pravil: „Tak krásně nakouřenou pěnovku jsem ještě neviděl – podívejte se!