Jan Neruda Povídky Malostranské

Hastrman

Hlavní postavy: Pan Rybář: starý justiciár, kvůli svému vzhledu dostal přezdívku Hastrman

Šajvlovi: rodina dcery pana Rybáře, u které pan Rybář bydlel

Stručný obsah:

Pan rybář měl doma pestrou sbírku zářivých kamenů. Jednou na pana Rybáře přišli zlé časy a on chtěl prodat svou sbírku. Jenže se dozvěděl, že kameny nemají žádnou cenu. Pan Rybář je chtěl vyházet z okna, ale jeho zeď ho přesvědčil, že je bohatý, když má dceru a tři vnoučata, a že ho budou mít rádi i bez jeho bohatství.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Na tomto úryvku jde vidět detailní charakteristika Pana Rybáře

Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parasol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, ţe se ani nekýval –jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, uţ tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl ţivůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas aţ k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vţdycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůţe se střechy nejstaršího fiakra. Suchý, špičatý obličej páně Rybářův byl ozářen věčným úsměvem. Zvláštní podívání bylo na pana Rybáře, kdyţ šel po ulici. Kaţdých dvacet kroků zůstal stát a obrátil se vpravo vlevo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Zde je ukázáno jak si pana Rybáře budou všichni vážit i přes to že není bohatý

Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přec, pro nás i pro vás. Vy jste sobě je pracně sebral - strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat -"
"Mysleli jste snad," šeptal zas stařec monotónně a s namáháním, "že jsem bohat a já vskutku"
"Strýčku," pravil pan Šajvl hlasem pevným, ale přitom měkkým a uchopil starcovu ruku, "copak nejsme vámi bohati? Moje děti by neměly dědečka, moje žena by byla bez otce, kdybychom vás neměli. Vždyť vidíte, jak jsme kolem vás šťastni, vy jste naším požehnáním v domě

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Hlavní postavy: pan Vorel: dobrák a šarmantní nový obyvatel Malé strany, bohužel střetnutí s xenofobním prostředím psychicky nezvládl

Stručný obsah:

Pan Vorel si otevřel nový krám, ale jako nový neměl mezi obyvateli důvěru. První návštěvnice jeho krámku všude rozšířila, jak je jeho krám zakouřený a nikdo k němu nechtěl chodit. Jediný pravidelný návštěvník byl žebrák Vojtíšek. Krámek začal pustnout a pan Vorel se dostal do finančních problémů. Den před vystěhováním pana Vorla zůstal krámek uzavřený, a když ho otevřela přivolaná policie, našla jeho majitele oběšeného.