Jaroslav Havlíček Petrolojevé lampy

Pavel se v domě o nic nestará, Štěpka se proto rozhodne být místo něj hospodářem. Vše vezme do svých rukou. Po dlouhém přemlouvání bratrance Jana Maliny, aby jí pomohl se statkem i přes svou nenávist k bratrovi, se dává práce. Celý rok hospodaří a daří se jí. Otec však není nadšený, protože takhle se nemá chovat dcera městského stavitele, ale ta mu to rozmluví. Pracuje celé dny, jen aby se nemusela vidět s chátrajícím a nevrlým Pavlem. Ten si jen užíval, chodil po lese s puškou a psem, pil litry alkoholu a jezdil kočárek kdovíkam. Jeho zdravotní stav se ale rapidně zhoršoval, nesloužily mu nohy. Vysloužil si tím od dětí přezdívku "skákavý hejtman".

Lampy zhasínají

Otec Štěpky, Antonín Kilián, nedokáže pořád Štěpce odpustit sňatek s Pavlem, kterého nesnáší. Dívá se na něj se zalíbením, jak schází. Nemůže už pomalu chodit, už nejezdí ani na vyjížďky, jen pije alkohol. Dokonce doufá, že Pavel umře ještě před ním a on uvidí Štěpku konečně šťastnou. To se mu ale bohužel nepovede. Umírá v hostinci svého přítele Gromana. Pak je popisován jeho pohřeb. Za rakví jde zdrcená Štěpka, "umírající" Pavel, jenž se o ni opírá, aby nespadl a zbytek městečka. Anna měla doporučeno od lékaře být doma, dívala se na všechno z okna. Pavel je na tom psychicky hodně špatně. V průběhu pohřbu si myslí, že mluví s nebožtíkem, bojí se dokonce ticha a smrti.

Štěpka se začne po otcově smrti starat o nemocnou matku - vaří jí, předčítá jí knihy, jenže vynaložená péče je až přehnaná. Zatímco se poctivě věnuje matce, tak zanedbává Pavla. Ten se jednoho dne sbalí a odjede pryč i s koňmi. Nikdo neví kam. Jakmile se to Štěpka doví, okamžitě se sbalí a jede s čeledínem Hansem manžela hledat. Dojedou k hostinci, kde se doví, že Pavel šel do hor - na vrchol Kokrháč. Štěpka tedy šla také. Absolvovala dlouhou cestu do kopce, ve vrcholcích byl už sníh. Našla zde prokřehlého, zničeného a nemohoucího Pavla. Vynaložila obrovskou sílu, aby ho snesla dolů (kvůli nemoci už pomalu nemohl chodit). V půli cesty ho položila do trávy, aby si i ona trochu odpočinula. Manžel však už trochu pookřál a začal na ni být velmi hrubý, dokonce se jí jakoby vysmíval. Zjistila, že přemýšlel o své smrti. Sebrala poslední zbytky sil, aby ho dostala až dolů do hospody a ke kočáru. Musela se velmi obětovat, protože hejtman Malina byl hodně těžký. Jakmile se jí to povedlo, odvezla ho domů.

Na Vejrychovsku se pak starala o nemocného hejtmana, ve městě o nemohoucí matku. Pavel jí dělal samé naschvály, rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku. I proto žádná služka na statku moc dlouho nevydržela. Pavel jim dával samé těžké úkoly, bály se jej, byl nepředvídatelný.

Pak umřela i Anna Kiliánová, Štěpka si začala uvědomovat, že je na světě úplně sama. Čím více hejtman chátral, tím větší nad ním měla Štěpka fyzickou převahu. Když jednoho dne urazil svým pošklebováním její zesnulou matku, tak ho uhodila. Začala ho odvykat jeho nepěkným zvykům.