K.H.Mácha Máj

Styl a jazyk

Spisovná čeština. Jazyk archaický, knižní, básnický.

Zvukové prostředky: Eufonie (libozvučnost), onomatopoie (zvukomalba, „řinčí řetězů hřmot“), zvukosled (např.: „Hrdliččin zval ku lásce hlas“), rytmus (vzestupný jamb) a rým (obkročný).

Stylové rozvrstvení slovní zásoby: Slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí a popisný. Dialogy, monology, řeč postav přímá.

Novočeský Jamb: Mácha proti převládajícímu trocheji vytvořil novočeský jamb (na konec verše klade jednoslabičné slovo s hlavním sdělením, např. vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas). Máchův zpěvný verš a ryzí jazyk byl pro tehdejší básníky

objevem.

Kritika

Dílo Karla Hynka Máchy vzbudilo pobouření, protože:

• V tehdejší době nebylo prvořadým cílem tvorby vyjádření neopakovatelných individuálních pocitů

• Stejnou měrou pobouřil i Máchův hrdina, jenž se současníkům jevil jako nepochopitelný – jeho rozervanost, individualismus a to, že je vrah a vězeň

• Mácha měl jako první odvahu otevřeně vyslovit své city, svá zklamání i pochybnosti

Ukázka:

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí

co ve chrám věčné lásky vzešly;

až se - milostí k sobě vroucí

změnivše se v jiskry hasnoucí -

bloudící co milenci sešly.

Ouplné lůny krásná tvář -

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá -

ve růžovou vzplanula zář;

na vodách obrazy své zřela

a sama k sobě láskou mřela.