Karel Čapek

V třetím období (1928 – 1933) převažují soubory próz psaných původně pro noviny, krátkých povídek, fejetonů, sloupků. U Čapka je mezi tvorbou novinářskou a beletristickou plynulý přechod.

Jako krátké povídky pro noviny, psané na motivy denních zpráv, vznikaly Povídky z jedné a druhé kapsy.

Bude zajímavé porovnat povídku Šlépěje z tohoto souboru s povídkou Šlépěj z Božích muk.V Šlépějích zjistí pozdní chodec, že po chodníku ve vilové čtvrti, čerstvě posněženém, někdo před ním šel, ale řetízek těchto stop náhle končí stopou poslední a nic nenaznačuje, kam tento neznámý zmizel. Povolaný policejní komisař však rozrušeného občana uklidní: nic se nestalo, protože nic nebylo hlášeno, až dostane policie hlášení, zjistí pachatele a zavře ho, řešit záhady není věcí policie, svět je plný záhad, ale záhady nejsou to hlavní, to hlavní je pořádek. Čapek zůstává skeptický vůči schopnostem lidského poznání, ale filosofická skepse nesmí člověku bránit v úsilí dělat z tohoto světa svět lidský, takový, aby se v něm lidem dobře žilo. Čapkův relativismus se tu často ozve pochybností, zda je člověk oprávněn soudit druhého, ozve se pocit blízký Dostojevskému, že žádný člověk ve svém jádru není docela zlý.

V knihách cestopisných fejetonů - Italské listy, Anglické listy,Výlet do Španěl, obrázky z Holandska, Cesta na sever - se Čapek dává okouzlovat pestrou mnohotvárností života, má jemný smysl pro charakteristické detaily životního stylu různých národů.

Knihami plnými laskavé pozornosti k prostým věcem lidského života jsou soubory O nejbližších věcech, Zahradníkův rok, Dášeňka čili Život štěněte.

Kniha Jak se co dělá vypravuje vtipně o tom, jak se dělají noviny, divadlo, film. Marsyas čili Na okraj literatury je soubor bystrých pozorování o tradičním lidovém folklóru, o tzv. městském folklóru a o různých okrajových literárních jevech, jako jsou anekdoty, kalendáře, detektivky a „román pro služky“.

V této době vyšla i zárodečná podoba posmrtně vydaného souboru Kniha apokryfů. U Čapka jsou to nekonvenční, nepatetické, velmi lidské a zároveň aktualizované pohledy na osobnosti a události z oblasti náboženské, historické nebo literární. Kritika slov útočí na frázi, hlavně novinářskou (podobně jako Poláčkův Žurnalistický slovník).

Pro děti vzniklo v této době Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek.

Řada souborů Čapkových sloupů vyšla ještě posmrtně, např. Měl jsem psa a kočku, Kalendář, O lidech, Sloupkový ambit aj.

Ve čtvrtém období (1933 – 35) vznikla Čapkova románová trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Je to jiný typ trilogie, než jaký známe z díla A. Jiráska. Jednotlivé romány Čapkovy trilogie jsou zcela samostatné, dějově ani postavami spolu nesouvisí. To, co je spojuje v trilogii, je společný problém. Tím problémem je možnost poznání druhého člověka. Čapek se tu znovu vrací k problematice , která ho znepokojovala již v období Božích muk.