Karel Čapek

V Trapných povídkách je filosofický skepticismus přenesen do reálného života. Otevřený tu zůstává smysl události, Čapek naznačuje možnost různého výkladu a hodnocení. To je projev Čapkova relativismu. Trapnost je jak v nicotnosti a banálnosti života hrdinů, spoutaných mechanismem zvyku, tak v tom, že vzpoura proti tomuto mechanismu, k níž se hrdinové vzchopí, se zlomí v rozběhu a vše se vrátí ke svému východisku. Zároveň se toto slabošství jeví jako bolestné ponížení člověka hodné soucitu.

Drama Loupežník se značně liší od předcházejících děl. Jen s Krakonošovou zahradou má společné odbojnictví a neuctivost k tradicím. Hra vyznívá především jako lyrická oslava mládí, jeho spontánnosti, elánu, odvahy, s níž se vrhá proti zkostnatělosti, opatrnictví a pokrytectví starých. Tak se Loupežník (loupežnictví je symbolem jeho mladé povahy) pustí do boje s rodinou Profesora, která ve své vile drží z přepjaté úzkostlivosti svoji mladší dceru Mimi v izolaci od světa. Loupežník zdolá všechny překážky, získá Miminu lásku, obsadí vilu.

Nebyl by to však relativista Čapek, kdyby hra vyzněla takto jednoznačně. Před závěrem hry přivádí na scénu Miminu starší sestru. Kdysi utekla z domova, byla v tom také krásná mladá odvaha, nyní se vrací ubohá, pomatená, s nemanželským děťátkem. Loupežník odchází za novými výboji.

V prvním období vznikala i kniha Francouzská poezie nové doby, překlady vybraných básní moderních francouzských básníků od Baudelaira po Apollinaira (Čapek přeložil zvláště jeho slavné Pásmo). Tato knížka měla neocenitelný význam pro vývoj naší poezie. Čapek svými překlady otevřel začínajícím básníkům wolkrovské a nezvalovské generace nové básnické světy.

V druhém období své tvorby (1920 – 1927) píše Čapek dramatické a románové utopie.

Ve všech jde o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky na lidstvo. Čapek si uvědomuje, že technický pokrok se řítí kupředu daleko rychleji než vývoj lidské morálky. Existuje trvalá hrozba zneužití techniky proti skutečným zájmům člověka. Uvědomuje si , že rozvoj technické civilizace ohrožuje lidstvo i v době míru.

Pojetím utopistických námětů se Čapek liší od většiny autorů tohoto žánru. Ve většině utopií změní převratný vynález život lidí k lepšímu. Čapek nevěří, že převratný technický vynález může lidstvu otevřít skvělé perspektivy.

Díla: RUR, Továrna na absolutno, Věc Makropulos, Ze života hmyzu,Krakatit, Adam Stvořitel.

Čapek psal svá utopická díla vědomě jako četbu a podívanou pro široké vrstvy. Touží překlenout propast mezi literaturou a lidem. Chtěl by tvořit umění, které by se dotýkalo nejzávažnějších problémů doby a bylo přitom uměním pro všechny. Snaží se k tomuto cíli dojít posilováním dějové složky, podtržením prvků zábavnosti a napínavosti, potlačením psychologizování. k tomu účelu využívá formálních postupů tzv. pokleslých literárních žánrů, zejm. dobrodružného a detektivního románu. Tak např. s vynálezcem Prokopem , hrdinou románu Krakatit, nakládá jako s hrdinou napínavých romantických příběhů: obklopí ho tajemstvím, intrikami a úklady, únosem i vysvobozením. V Továrně na absolutno je napínavý děj nadřazen postavám.