Karel Hynek Mácha - Máj

Mácha ukazuje netečnost přírody k lidským osudům. Zatímco ptáci zpívají, květy voní a celá příroda opěvuje čas lásky, lidé umírají a celá příroda je k tomu všemu naprosto lhostejná.

Druhý zpěv

Druhý zpěv je opět uveden popisem scenérie. Je noc, měsíc osvětluje vězeňskou věž a vítr si pohrává s vlasy vězňů. Vilém sedí ve své cele a přemýšlí. Uvědomuje si, že ačkoliv bude zítra popraven, příroda se stejně bude radovat z nového dne.

Postupně se Vilém začne v myšlenkách vracet do dob dávno minulých a šťastnějších. Vzpomíná na své dětství a bezstarostné sny, na svou naivitu a blaženou neznalost. Vzpomíná na to, jak byl otcem vyhnán z domu a jak vyrůstal v loupežnické bandě, jejímž náčelníkem se později stal. Vzpomíná na svou slávu a jméno, jímž byl s respektem volán – strašný lesů pán. Myslí také na milovanou Jarmilu a na jejího svůdce, svého otce, jehož už si nepamatoval a kterého ze msty zavraždil.

Od vzpomínek se Vilém přenáší do současnosti a lká nad svým údělem. Je přesvědčen, že vlastně nenese za své činy žádnou zodpovědnost, protože všechno již bylo osudem předurčeno.

Proto se cítí být obětí a nespravedlivě odsouzeným.

Vilém toužebně hledí z okna cely a pozastavuje se nad krásou noci a celého světa, kterýzítra opustí. Život mu náhle připadá nádherný. Trápí se myšlenkou, co ho čeká po smrti. Možná, že život je jen sen a když zemře, vše se změní v sen jiný. Autor tím vlastně napadá principy křesťanství. Čas vidí jako svah, po němž se člověk řítí ke smrti a ne jako věčnou spásu, ke které všechno spěje. Stejně tak smrt. Ta je pro něj nicotou, popírá existenci posmrtného křesťanského života, ráje, který má být pro člověka odměnou. Mácha ukazuje smrt jako věčnou prázdnotu, v níž na nás zřejmě nic nečeká. Je pro něj velkou neznámou. Z hrůzných představ Vilém omdlévá.

Vilém padající do mdlob vzbudí řinkotem svých pout strážného, který k němu přijde, nakloní se k němu a poslouchá, co Vilém v mdlobách šeptá. Strážný je stižen žalem, dokonce se i rozpláče a již nikdy více mu není přáno, aby se smál.

Vilém je opět sám se svými neveselými myšlenkami a příroda mu odpočítává čas zbývajícího života.

První intermezzo

Zde jsou hlavními aktéry sbory duchů a také okolní příroda. Všichni společně připravují Vilémovi slavný pohřeb a těší se, až se k duchům připojí strašný lesů pán.

Duchové také naznačují, že po dlouhé době nastane výměna strážce hřbitova, neboť vždy poslední na hřbitově pohřbený musí stát v noci na stráži, dokud ho nevystřídá další.

Nakonec sbor ohlásí příchod dne a zmizí.

Třetí zpěv

Začíná popisem krás probouzejícího se dne a přírody. Mlha stoupá nad vrcholky stromů a valí se po jezeře. Rudé slunce vykukuje za horami a má moc probudit přírodu k životu. Ptáci zpívají, květy se rozvíjejí, vlahý větřík ohývá malé stromky. V přírodě ,,...vesel plesá vešken živý tvor", ale přesto je země ,,třísněna krví svého syna."