Karel Hynek Mácha - Máj

1. zpěv: Oslavování májové přírody, motiv lásky a nevěry (Jarmila marně čeká na Viléma, seznámení s jejím proviněním), Jarmila se dozví o Vilémově popravě a zabije se skokem do jezera.

2. zpěv: Vilém je ve vězení a přemýšlí o vině, nevině, smyslu života, životě a smrti, marná vzpoura proti osudu – pocit křivdy a vzdoru, znázornění času – věčnost přírody x doba popravy Vilémovy (noc)

1. intermezzo: O půlnoci se sbor duchů připravuje na příchod Viléma, půlnoční krajina

3. zpěv: Vrchol (poprava Vilémova); krása přírody x lidský osud; Vilémovo (= autorovo) vyznání lásky k přírodě, rodné zemi, obžaloba společnosti (apostrofa země, poslední pozdrav vězňův, vzpomínka na dětství, nejkrásnější období života). Davy vybíhají na louku, aby si Viléma prohlédly, ten se loučí s přírodou a následně je popraven.

2. intermezzo: Loupežníci truchlí nad ztrátou svého vůdce; obraz klidné horské krajiny.

4. zpěv: Příchod autora po 7 letech. Autor se ztotožňuje s dějem; zamyšlení nad tragikou lidského osudu.

Hlavní myšlenka: Oslava krásné májové přírody x ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, bezcitnost v mezilidských vztazích, lhostejnost k osudu člověka, marnost vzpoury proti osudu), autorova obžaloba společnosti i odraz jeho rozběsněného nitra; úvaha o vině a trestu, o životu po smrti, o čase.

Postavy:
Jarmila: dívka, která milovala Viléma, když se dozvěděla o jeho osudu, utopila se

Vilém: v mládí vyhnán z domu, stal se vůdce loupežníků – „strašný lesů pán‘‘, byl žárlivý a pomstychtivý, to z něj udělalo vraha, vzpoura proti mechanickému přijímání spravedlnosti (do jaké míry byl vinen), ztotožnění autor s hl. postavou

Hynek: Sám autor jako poutník, který se vrací k Vilémovu popravišti.

Kritika máje

• Soudobou kritikou přijat nepříznivě, protože hlavní hrdina – zločinec, otcovrah, který pronáší slova o lásce k vlasti (nevýchovné) a pro tzv. nihilismus (= neuznávání, popírání hodnot)

• Máj = typicky romantické dílo – hl. hrdina se bouři, dostává se do rozporu se spol., je osamělý, původ neznámý, zahalen tajemstvím, nešťastná láska, autor se ztotožňuje s hrdiny, líčení přírody

• Platí za zákl. dílo české moderní poezie

• Nadšeně přijala mladá generace Jana Nerudy a Vítězslava Hálka (ještě před nimi Štúrovci), programově navázala na Máchův odkaz i názvem svého almanachu Máj – májovci

• I později se k Máchovi jako svému vzoru přihlásila téměř každá básnická škola

Obsah

První zpěv

Autor začíná líčením krásného májového večera, který navozuje příjemné představy o šťastné lásce. Přírodu líčí melodickými verši. Čtenář očekává romantiku; místo toho je mu však představena zoufalá a plačící dívka, Jarmila.

Jarmila sedí na břehu jezera a je přirovnávána k padlému andělu. Miluje Viléma, vůdce loupežníků, ale nechala se svést jiným mužem. Nyní čeká na Viléma, který ale stále nepřichází. Náhle spatří loďku. Běží vstříc muži, o němž si myslí, že je to Vilém. Z loďky však vystoupí Vilémův přítel. Jarmila se vyděšeně ptá na svého milého a dostává zdrcující odpověď – Vilém se dozvěděl o svůdci své milované dívky a zavraždil jej netuše, že je to jeho vlastní otec, kterého téměř neznal, protože ho jako chlapce vyhnal z domu. Nyní je Vilém ve vězení a druhý den má být za vraždu popraven. Jeho tělo bude vpleteno do kola. Vilémův přítel odchází a nešťastná Jarmila se rozhodne skočit do jezera a utopí se.