Kritický realismus v evropských literaturách - maturita

Gustav Flaubert (1821 – 1880) – studoval práva v Paříži, ale pro epileptické záchvaty školu nedokončil. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku (jeho rádkyně), byla starší o 11 let. Je stupínkem k naturalismu. Rozvíjí realistní tvorbu. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy - vynikal v ní – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Tunis a Blízký východ. Byl odsouzen za pohoršení veřejné mravnosti. Je autorem románu Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí, Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk, lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal, realistický román psychologický. Román Citová výchova – příběh o rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti, autobiografické rysy, události okolo roku 1848.

Guy de Maupassant (1850 – 1893) – otec šlechtic, prusko-francouzské válce odešel do Paříže, kde přijal místo úředníka na ministerstvu námořnictví a kolonií. V dospělosti začal trpět depresemi, které vyústili v chorobu, jež měla své kořeny částečně v dědičnosti, umírá v léčebném ústavu… Mistr povídky a novely, převaha popisu a vypravování. Povídka Kulička – z prusko-francouzské války (1866), o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila – vyspala se s Prusem, aby Francouze pustil a nezatkl je, objevuje se rozpor – kdo je mravnější a větší vlastenec – prostitutka, která se obětovala, nebo slušní lidé, kteří se snaží vše jen přežít? Román Miláček – o přitažlivém pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen. Vetře se k vlastníkovi novin přes ženu. Je přijat jako novinář, neumí psát, píše za něj žena. Šéfredaktor umírá, novinář si bere jeho ženu, zjistí, že mu zahýbá, rozvede se. Žena je ale schopnější, muž dopadne špatně…

Émile Zola (1840 – 1902) – po neúspěšném studiu odešel pracovat do nakladatelství, kde okolo sebe soustředil skupinu mladých romanopisců – tzv. medanská skupina. Svými pokrokovými názory měl velkou zásluhu na liberalizaci politického života ve Francii. Významně se angažoval zejména v Dreyfusově aféře, kdy otevřeným dopisem prezidentu republiky hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Zemřel údajně nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým, poté, co se mu ucpal komín kamen (později se prokázalo záměrné ucpání komínu). Představitel naturalismu (teoretik i tvůrce), vývoj tvorby od studia člověka (lidského živočichopisu) a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity.