kuře melancholik

Kuře

• Je na tom podobně jako chlapec

• Odstrčené, slabé, zaostalé, odlišuje se od ostatních

maminka - nebožka

• Dobrosrdečná, citlivá, milující

• všemi oblíbená, ale otec ji týral

otec

• statkář

• vždy působí zle a chladně, o své dítě nemá žádný zájem

• Zamiluje se do mladé paní

nevlastní matka – mladá paní, příbuzná

• mladá, hezká, cílevědomá, zlá, krutá, bezcitná, panovačná, sobecká, falešná

• Chlapec je pro ni jen přítěží, má radost, že umírá

Katla

• Starší služebná, sloužila za maminky, potom ji mladá paní vyhodila

Pepka

• Hlavní služebná po vyhození Katly, pravá ruka macechy

• zrzavá

• zlá, prospěchářská, bezcitná

Téma: krutost lidí a přírody, osud chlapce, kterému zemřela matka a jeho macecha ho týrá

Motiv: nespravedlnost, nenávist, kuře, smrt, smutek, osamělost, postel, sláma, rakev

Časoprostor:

• Kdy: začíná na jaře, autorova současnost, ode dne úmrtí chlapcovy matky do chlapcovy smrti, není přesně určen

• Kde: dům a jeho okolí, kde chlapec vyrůstá, kůlna, postel, příkop

• Jak dlouho: asi rok

Kompozice:

• Vnitřní: chronologická

• Vnější: rozděleno na odstavce, psané ve větách, 53 stran, nemá kapitoly

Literární druh: epika

Literární žánr: novela s prvky naturalismu (tragický konec)

Literární forma: próza

Vyprávěcí způsob: er-forma, vševědoucí (někdy se vypravěč obrací ke čtenáři)

Řeč postav: přímá řeč, dialogy, monology, nepřímá řeč (Jednoho dne přišla zase Pepka k paní, oznámila jí, co se děje, a radila, aby byl zavolán lékař.), nevlastní přímá řeč Paní počala se křižovati – takové náklady -, leč uznala důvody Pepčiny

Děj:

Jednoho jarního dne se dítě vzbudilo a zjistilo, že jeho maminka v noci zemřela. Ten samý den se jedné ze slepic narodilo 13 kuřátek. V domě bylo mnoho lidí a všichni dítě litovali. V pokoji se zjevil otec, kterého se dítě bálo, ale brzy zase odešel a dítě mohlo pozorovat hru kuřat. Když bylo vše připraveno, služebná Katla dovedla dítě do svátečního pokoje, kde byla maminka uložena. Otec dítě nabádal, aby si ji pořádně prohlédlo, protože ji vidí naposled. Dítě začalo plakat a muselo být odneseno. Čas do pohřbu dítě trávilo hraním s kuřaty, protože pohřeb měl být honosný a dítěte si nikdo nevšímal. Jedno z kuřat bylo menší, pomalejší, méně jedlo a vypadalo nemocně. Děcko mu pomáhalo, ale kuře nerostlo. V den pohřbu dítě obdivovalo matčinu rakev a svoje nové šaty. Cizí žena ho chovala a litovala, ale ono se bránilo a nechtělo u ní být. Smuteční průvod se šel rozloučit s hodnou zemřelou. Vdovec vedl po svém boku mladou příbuznou, která ještě několik dní po pohřbu zůstala v domě. Poté několik týdnů často jezdil mimo domov na pracovní cesty, až si domů přivedl novou nevěstu – právě onu mladou příbuznou. Chlapec byl zděšen, cítil z ženštiny zlobu. Nadále si hrál s odrostlými kuřaty. To slabé bylo i nadále menší než ostatní, a navíc ho sourozenci odstrkovali. Katla říkala, že je to kuře – melancholik, proto ho ostatní nemají rádi. Nová paní domu nebyla oblíbená a stará Katla zůstávala jen kvůli péči o chlapce. Otec se k ní choval lépe než k matce, často ji objímal a líbal a chlapec tomu nerozuměl. Nová paní vyhodila několik děveček i Katlu a také starého čeledína. Místo nich přišlo její služebnictvo. Všichni se smáli zvykům bývalé paní a také chlapci. Jednou dostal nespravedlivě pohlavek a byl vyhozen na dvůr. Přišlo za ním kuře a chlapec ho odnesl do bezpečí k sobě do postele. Služebná Pepka to zpozorovala a ztropila povyk. Chlapci se zase vysmáli. Postupně paní docílila toho, že chlapec jedl v síni a z misek. Také podle ní páchnul. Když jednou v noci plakal a chtěl maminku, rozhodla, že bude spát v kuchyni s Pepkou. Chlapec byl neustále trestán a nikdo se ho nezastal. Celé dny trávil s kuřetem na dvorku a churavěl. Byl čím dál apatičtější. Jednoho dne už nevstal, neměl sílu. Chlapce nechali stonat a nikdo si ho nevšímal. Jen když měl přijet lékař, dali ho do hezké postýlky a převlékli ho. Lékař konstatoval, že chlapec brzy zemře, a tak ho zase strčili do starých peřin a do kuchyně. Pepka si stěžovala, že zde nemůže vydržet, a tak byl přestěhován do kůlny na zem. Kuře se postavilo k oknu a podivně kdákalo, dokud nevzburcovalo paní domu. Chtěla, aby bylo hned podříznuto, ale stihlo utéct do kůlny k chlapci. Ten zemřel s kuřetem přitištěným k tělu.