kuře melancholik

Pepka volá na mladou paní, že na pohovce

nove z garnitury? je bláto. Mladá paní jí říká, ať přivede hocha. Obviňují ho, že to byl on, I když je jasné vidět, že jsou to šlápoty od psa. Chlapec utekl ven, přišlo za ním kuře. Nevedel, kam ho dát, napadlo ho, že ho dá do postýlky. Schocal ho pod oblečení, Pepka to poznala a odkrývá peřinu, kde viděla kuře a všechny zavolala. Mladá paní byla udiveně, že dává do čistých peřin kuře, a tak se rozhodla "vzít ho do cviku". Kure mu vzali, nemohlo vstát, motalo se, ale nakonec uteklo. Chlapec pláče, příkazem mu, že má jít do postele, celou ji promáčel, toho si všimli. Také se jim nelibilo, jak se choval u jídla. Táta mu nakonec řekne, ať je s čeládkou venku. Kluk mohl jist v koutě na zidli. Ostatní cítili puch, svedli to na hocha a poslali ho do síně, tam za ním přišlo kuře a z misky si zobalo (jídlo hocha).

Hoch slyšel z vedlejšího pokoje otce polibky a jaky by maminka plakala; šla z ní hrůza. Vykřikl a tím přivolal ostatní, byla v křečích a mdlobách. Od té doby se chlapec bál otce. O mamince říkaly, že byla mučednice. Chtěl k mamince, volal ji až to přihlásilo polibky. Do pokoje přichází Macocha a vynadala mu, zatřásla s ním, ale pořád volal maminku. Přišla pro Pepku, aby ho odvedla do pokoje a že příště bude spát v kuchyni. Pepka ho vzala k sobě do postele, ale pořád nechtěl spát (vstával a volal maminku), a tak mu dala několik ran do zad. Postel hocha byla přesunuta do kuchyně. Cokoliv se mladé paní nelibilo, za to byl hoch bit, I k dyž za to nemohl. Mladá paní si na něj pořád stěžovala. Měl i ošklivé roztrhané oblečení. Jediné, kdy měl hoch dovoleno být bylo místo mezi stodolou a kůlnou. Hoch a kuře byli parťáci, oba měli starosti, akorát každý

jiné. Hoch slábnul, nevnímal, neslysel, byl jako bez citu. Chlapec byl churavý (vlekem nemocný, slabý). Jednoho dne nemohl vylézt z postele, Pepka ho postavila, ale on spadl, a tak ho zvedla a dala na postel. Pepka to řekla paní a pánovi, paní říká, jestli to jen nepřekvapí. Pepka říká, že ne , že je to s ním opravdu špatně. Hoch za to nebyl trestán, nabízeli mu jídlo, ale to odmítal a co chtěl, to mu nedali, ale neprevlekali ho, ani se neptal co potřebuje. Postupně to s ním bylo horší, nevěděl vůbec o svých tělesných potřebách, přesunuly ho do kouta, jelikož smrdel. Byl pokryty hnisem, sotva mohl jíst. Pepka přišla za paní, že by měli zavolat doktora (kvůli lidem, pověsti?), paní nechce platit takové náklady, ale nakonec souhlasí. Pepka ho prevlekne, omyjeme, prevlikne postel...a je zavolání lékař. Najednou kolem něj všichni poskakovali, něco

nosili..lékař se hocha ptá, co mu je, říká, že nic. Vyšetří hi a oznámí. Že mu snad může dát jen léky na ulehčení. Paní je nadšená, ale pak předstírá smutek. Hoch je zase ve špatných podmínkách a paní o něm nechce ani slyšet. Mladá paní chce po Pepce, aby se o hocha "postarala" ona. Hocha přenesli do kůlny. Postýlka se vyhodila, vše se omylo. Mladá paní je Pepce vděčná. Vypravěč? říká, jak dříve byl obklopován mateřskou láskou a nasledne byl bit, trpěl hlady..Už bude mít klid a nebude chtít žít tady. Popis nebe dne kdy zemřel. Mladá paní ležela na gauči, když za oknem hlasite (smutně, zoufale) křičelo kuře - mrzáček, černé, osvětlené. Paní napadlo, ze by černé kuře mohlo mít vestebnou moc a přinášet smrt a neštěstí. Byla vyděšená, a tak volala ostatní aby ho zabili. Kuře pred nimi utíká, uteče pod vrata kůlny, kam za ním už nechtějí jit, že ho