Meziválečná avantgarda

Z jeho poezie vysvítá láska k životu, je z nich zřetelný vřelý vztah k člověku, soucit s trpícími i odsouzení třídní nespravedlnosti, nadšení humanistickými ideály proletářské revoluce. Jeho první verše ovlivňovali básníci devadesátých let, Fráňa Šrámek a vitalismus.

Host do domu: ve sbírce vyjádřil svůj chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a porozuměním. Poezii hledá v nejprostších věcech kolem něj, v "mlčenlivých soudruzích". Zvláštní kouzlo má pro něj okno, ulice, poštovní schránka, ... . Závěrečnou básní této sbírky je rozsáhlá skladba Svatý kopeček. Báseň naznačuje přechod k proletářské poezii. Často bývá srovnávána s Apollinairovou polytematickou básní Pásmo.

Těžká hodina: nejvýznamnější dílo proletářské poezie, dokazuje Wolkerovou názorovou změnu. Wolker ztrácí iluze, sám říká, že teprve teď dospěl, a objevuje kolem sebe sociální rozdíly. Ztotožňuje se s programem proletářské poezie a pouhý soucit s chudými se mění na odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji. Projevuje se v sociálních baladách - Balada o očích topičových, Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti.

Mezi ostatní Wolkerova díla patří (pohádky – O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce, dramatické pokusy).

Wolker – teoretik a kritik výrazně ovlivnil vývoj proletářské literatury statěmi Umění všední či nedělní, Proletářské umění.

DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ PROLETÁŘSKÉ KULTURY

Stanislav Kostka Neuman:

-byl přímým iniciátorem proletářské poezie. Je autorem teoretických statí, v nichž byly její zásady formulovány (Proletářská kultura, Agitační umění). Sám byl na počátku dvacátých let tvůrcem agitační větve proletářské poezie. Ve sbírce Rudé zpěvy spojuje obdiv k továrním komínům s nadějí, že budou pracovat pro blaho všech.

Josef Hora:

-proletářskou poezii chápe ve svých sbírkách Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro jako záležitost přímé spoluúčasti básníka, který do hloubky procítil i promyslel svůj podíl na boji o lepší a spravedlivější svět, soucítí s proletářem, který trpí nezaměstnaností a hladem.

Jindřich Hořejší:

-svým dílem se zařadil rovněž k prolet. básníkům. Ve svých prvních básnických sbírkách Hudba na náměstí a Korálový náhrdelník se vracel k zážitkům z války, hlavně však protestoval proti bídě života obyvatel velkoměstské periférie. program prolet. poezie neopustil ani ve sbírce Den a noc. Překládal z franc. lit. (Verlaine, Apollinaire, Barbusse, Cocteau).

POETISMUS:

-v české literatuře se rozvíjí téměř současně s proletářskou poezií. Ohlásil se Nezvalovou básní Podivuhodný kouzelník. Další předzvěstí byla Seifertova sbírka Sama Láska, roku 1924 publikuje Teige stať Poetismus, ve které se již rozchází s proletářským uměním a formuluje nový program. Poetismus je: „Uměním života, uměním žití a užívání“. Umělecké dílo má „udělati ze života velkolepý zábavný podnik“. Vrcholné poetistické sbírky jsou Nezvalova Pantomima a Seifertova Na vlnách T.S.F. Roku 1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které poetistické období uzavíraly a rekapitulovaly. Vyznačovaly spříznění s proletářskými básníky. Prvky poetismu můžeme najít i v próze Rozmarné léto a dramatu Voskovec, Werich.