Meziválečná avantgarda

SURREALISMUS:

-z francouzského surrealisme=nadrealismus, byl moderním uměleckým směrem, který se počátkem 20.l. 20.století zrodil ve Francii. Za základní způsob básnické tvorby pokládají surrealisté psaní neřízené žádným předběžným plánem, mluví se o psychickém automatu a automatických textech. Kladli důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, na niterní přání i touhy a skryté myšlenky. Zakladatelem surrealistického hnutí byl francouzský básník Aure Breton, který se opíral o učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Tento významný psycholog, rodák z Příbora, se zabýval tzv. podvědomím oblastí pudů a citů. Zvláštní význam přikládal pudu sexuálnímu. Podle Freuda se obsahy podvědomí mohou projevit jen tehdy, když se vyřadí rozum, který omezuje vše, co neodpovídá morálce a spol. konvencím. Surrealisté se inspirovali zejména psychoanalytickou teorii snu.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)

-básník, prozaik, prošel všemi proudy meziválečné poezie. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium, stal se žurnalistou, jako redaktor pracoval v různých novinách. 1984 – jeho dílo oceněno Nobelovou cenou.

Proletářské období tvorby: sbírky Město v slzách, Samá láska vyjádřil v nich sen prostého pracujícího člověka o lepší, spravedlivější budoucnosti. Okouzlen nadějemi proletářské revoluce, chce básník stát svým uměním po boku dělníků. Pocházel z nich – narodil se a žil v prostředí proletářské pražské periférie, na Žižkově. V jeho Městě v slzách se projevuje mnoho romantického vzdoru sotva dospělého chlapce, mnoho touhy po lásce i odhodlání bojovat s puškou v ruce a pod vlajícími prapory na barikádách. Seifertova poezie je však také plná pokory a vůle k sebeobětování. Město jako hranatý obraz utrpení se mění ve sbírce Samá láska v radostnou podívanou před plátny kin, v jasu elektrického osvětlení, za zvuku klaksonů a hřmotu aeroplánů.

Poetistické období tvorby: jako básník smyslů a lyrické hravosti, méně už básník palčivých společenských problémů se projevil ve sbírce Na vlnách T.S.F.. V básnické sbírce Slavík zpívá špatně do popředí znovu vystoupila sociální tematika. Poštovní holub

Intimní poezie 30 let: Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – obracejí se ke vzpomínkám na nenávratné dětství, k lásce, k nejzákladnějším pocitům člověka ve světě.

Reakce na tragické události roku 1938 a následující okupace: sbírky Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most – nevyzývá hlasitě k boji a je v nich užito spíš tlumených tónů, působí však i tak velmi intenzivně

Poválečná tvorba: Přilba hlíny, sbírky inspirované obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy

Od 60 let nová etapa Seifertovy tvorby: Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem – pokusil se odpovědět na otázky po smyslu života i poezie, Všechny krásy světa.