Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!






Patrick Ryan Jak jsem vyhrál válku

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (24.24 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Úryvek 2.

Když mě vlny odnesly o kus dál, dotkl jsem se nohama písku, takže jsem se mohl postavit a vzepřít se proudu. Zapískal jsem na píšťalku a rukou položenou na temeno hlavy dal signál předepsaný Rukovětí pro výcvik pěchoty. "Ke mně!" zařval jsem. "Ke mně! Dvanáctá četo Čtvrtého mušketýrského, na můj povel ke mně!" Třikrát jsem ten povel opakoval, ale nikdo se neukázal, aby vyhledal svého velitele. Zpočátku jsem to nemohl pochopit. U svých vojáků jsem byl nepochybně oblíben. Patřičnému zacházení s mužstvem jsem věnoval neutuchající zájem. Podrobně jsem jim každému radil v jejich manželských problémech, přiměl jsem je k povinnému spoření, aby si ukládali rozumnou část žoldu, a nikdy jsem při cvičeních nejedl dřív, než se nasytili oni. Někdy snědli všechno a na mne nezbylo nic. Seržant Transom, třebaže podle všeobecného názoru neměl dost představivosti, patřil k nejoddanějším poddůstojníkům a prožili jsme spolu už drahnou dobu. Když se mi záď plavidla vzdalovala z dohledu, uvědomil jsem si, že o mém opuštění rozhodlo válečné námořnictvo. Plavidlo narazilo na překážky pod vodou a muselo si najít jinou přístupovou trasu. Moji chlapci by mě vylovili, kdyby mohli. Ale velení bylo v rukou námořníků. A v dobrých rukou, jak bylo vidět na tom námořním podporučíkovi. Když jsem s ním probíral podrobnosti svého programu pro vylodění na pláži, projevil na netrénovaného námořního důstojníka překvapivě inteligentní porozumění pro armádní problémy, a já mu to také řekl.

Z úryvku je patrná hloupost a naivita hlavní postavy. Hl. postava si myslí, že ho jeho četa ponechává na moři samotného omylem. A má mylný dojem, že ho jeho muži mají rádi za rady, které jim poskytoval. Realita je však úplně jiná.

Úryvek 3

Dával jsem si záležet na tom, abych při každé lekci položil alespoň jednu otázku. Ukazuje to instruktorovi, že se horlivě zajímáte o věc. "Prosím, pane," zeptal jsem se, "to se Afgánci přidali k Hitlerovi?" "Ne, nepřidali. Na to jsou zatraceně moc lstiví." "A budeme tedy proti nim v téhle válce bojovat, pane?" "Ovšemže, mládenče. Britská armáda vždycky bojuje proti Afgáncům." "Kvůli čemu, pane?" "Kvůli čemu? ... Ehm ... kvůli všemu možnému. Na severozápadní hranici je pořád neklid. Armáda má bojovat, chlapče, a ne se kruci pořád ptát proč, proč, proč!" "Promiňte, pane. Jenom mě zajímalo, proč pořád proti Afgáncům." "Protože Afgánci, mládenče, jsou zrovna jako vy. Nikdy nedají pokoj, krucinál. Jak se jmenujete?" Zapsal si moje jméno do černého notýsku a mumlal si pod kníry, že v té poslední várce je jaksepatří bláto.

V úryvku je vidět až přílišně pečlivý přístup hl. postavy k povinnostem, který mu přivodí více nepříjemností než užitku.

Témata, do kterých materiál patří