Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Patrick Ryan Jak jsem vyhrál válku

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (24,24 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

ruce, až se ukázaly růžové dlaně. Pak se pomalu a dlouze nadechl. "Petrolejem mu tu barvu nesundáte. A vůbec ničím, leda byste ho stáhli z kůže. Nemáte před sebou Němce, převlečeného za černou hubu, Goodbody, ale černou hubu převlečenou za Němce, aspoň co se bot týče. Obyčejnou černou hubu, a ty boty zřejmě stáhl nějakému mrtvému skopčákovi." Od té doby, co jsem byl omráčen, jsem svého zajatce neviděl v pořádném světle. Velitel roty měl nepochybně pravdu. Řízně jsem zasalutoval. Člověk může být vždycky aspoň zdvořilý. "Tisíckrát prosím za prominutí, pane. Neměl jsem dřív příležitost prohlédnout si zajatce podrobněji, když jsem byl přepaden těmi vylupovači hrobů a -" "Kým to?" "Arabskými vylupovači hrobů, pane, kteří mysleli, že hledám jejich poklad, a zabránili mi -" Zamával mi před obličejem rukou, aby mě umlčel. "Drahý Goodbody, na to prostě nemám čas. Bojuju proti Němcům. Araby nechám vám. Ten chlapík vypadá, že má otřes mozku. Tak buďte tak hodný a dopravte ho dolů na marodku! A proboha se svlečte z těch sakra prostěradel!" Podíval jsem se na své beduínské desátníky. "Je to jenom půl kilometru," řekl jsem. "A většinou z kopce." Úpějíce jako galejníci zvedli svého pacienta a naložili si ho schlíple na ramena. "Krucinálfagot!" poznamenal desátník Dooley, když se motali ze dveří kuchyňky. "Půl noci se trmácet nahoru dolů Skalistejma horama, vymóděnej jako arabskej šejk, a dělat saniťáka mizerný černý hubě! Kdybych byl vo těch vylupovačích hrobů věděl dřív, byl bych jim tam poslal plný vodpuštění a svýho osobního hrdlořeza." V úryvku je použit vojenský slang a nespisovné tvary. Hlavní postava si opět svými vlastnostmi přidělala další práci. Úryvek 6 V podvědomí se mi začal rodit nápad. Moje největší vítězství bylo možná dosud na dosah ruky ... Jako úspěšný obchodník s obilím byl kapitán Odlebog nepochybně realista, takže si uvědomoval, že Německo už válku prohrálo. A potom, s jakým podivným důrazem opakoval poznámku, že spojenci potřebují neporušený most... cítil jsem ve vzduchu opravdu kšeft? Říká se, že ruka ruku myje, a jeden obchodník s obilím se jistě domluví s druhým. "Jak jste říkal," začal jsem vyjednávat, "potřebujeme most přes Rýn. Nakonec ho stejně budeme mít, i kdybychom si ho měli sami postavit. To malé zdržení nehraje žádnou roli. Německo už válku prohrálo. Čím déle nás necháte čekat na Rýně, tím hlouběji proniknou do Německa od východu Rusové. Kdo chcete, aby vás okupoval, západní spojenci, nebo Rusové?" "Gruss Gott!" zachvěl se při vyhlídce na Sověty. "Rusáci! Divá zvěř!" "Tak proč ničíte mosty? Proč ničíte sami sebe?" Bylo načase, abych si nahrál na smeč. "Nechcete zachránit svou vlast před Rusy a sám na tom pěkně vydělat? My potřebujeme most. Vy ten most máte ... Kolik za něj chcete?" Všechna únava z něho spadla. Na tohle právě líčil. Naklonil se přes stůl, čilý a obezřelý. Ted' nešlo o válku, ale o obchod. "Pětadvacet tisíc liber. Deponovaných ve Švýcarsku." "Pětadvacet tisíc? To je směšné. To Eisenhower nikdy nezaplatí." Nikdy bych se už nedokázal podívat do očí panu Cawberrymu, kdybych skočil na první nabídku od firmy Gradheim & Koch. "Je to krásný most," namítl Odlebog. "Výborně strategicky položený. Čtyřiadvacet tisíc .. . Jako jeden obchodník s obilím druhému." "Vlastní most bychom si snadno postavili za míň. Sedmnáct tisíc. Leží o kousek dál na jih, než bychom rádi." "Sedmnáct tisíc? Vždyť tady riskuju život! Střílejí lidi už za to, že nevyhazujou mosty do povětří dost rychle. Třiadvacet tisíc, berte, nebo toho nechme." "No dobrá ... vzhledem k vašemu osobnímu ohrožení - osmnáct tisíc. Ale ani o pencí víc nám účtárna neschválí." "Osmnáct tisíc? ... Nikdy! ... Děláte si legraci? ... Osmnáct tisíc je možná slušná cena za silniční most. Ale tenhle je železniční. Ohromně solidní most. Unese vlaky, tanky, všechno. Za takový most... to bych byl blázen ... Dvaadvacet tisíc a pět set." "My bychom vlastně radši obyčejný silniční most. ale abychom to nezdržovali... moje poslední slovo ... Devatenáct tisíc." Smlouvali jsme na nůž půl hodiny a nakonec jsem to usmlouval na jedenadvacet tisíc dvě stě padesát a volný odchod do Švýcarska V úryvku je popsána situace, za kterou bude hlavní postava povýšena. V textu jsou použitá německá slova. Úryvek 7 "Pozor, kluci!" zařval seržant Transom. "Připravte se ... vypadá to, že jdou znovu na to." Ze zatáčky se znovu vynořila ruská hlídka. V jejím čele kráčel voják s frčkami na rukávu a nesl před sebou mou levou botu. Když vykročili po mostě, byly jejich tváře samý úsměv, kynuli a mávali stejně srdečně jako královské osobnosti projíždějící autem ulicemi. "Ug ... Ug .. . Ug-Ug!" zavelel vůdce. Jeho muži zastavili. Vůdce pokročil vpřed, zářil od ucha k uchu a odevzdal botu seržantu Transomovi. Když seržant obětinu přijal, přitiskl si ho Rus na prsa a třikrát ho políbil na každou tvář. "Ug ..." zaburácel obdivně. "Ug ... Továryš ... Ug-ug-ug!" Zamával čapkou a jeho následovníci sborově zajásali. "Ug-ug! Továryš! Ug-ug-ug!" Sundali pytle z ramen a vytáhli láhve všech alkoholických tvarů. "Továryš!" zařval seržant Transom. "Ať žiješ, brácho, ug-ug-ug!" Dvanáctá četa opakovala ozvěnou jeho pocity, a když se všichni dokola bouřlivě anglo-sovětsky zulíbali, usadili se, aby se Sibiřany odpravili přinesené flašky. Seržant Transom zavěšený do jejich vůdce, s nímž popíjel z jedné čutory koňak, přišel ke mně a dal mi levou botu. Chtěl jsem mu poděkovat a vysvětlit moderní chápání mezinárodních vztahů, ale než jsem domluvil, odnesli seržanta jeho společníci doprostřed mostu, kde si vojíni za zvuků ukrajinské garmošky natřásali šunk y při kozáčku se dvěma šikmookými Tatary. V úryvku je vylíčeno setkání vojáků z obou spojeneckých stran. Setkání=velká chlastačka.

Témata, do kterých materiál patří