Patrick Ryan Jak jsem vyhrál válku

Úryvek 4

Mých devět podřízených se potácelo pod nákladem, a dřív než uplynula hodina, uvědomil jsem si, že jejich morálka povážlivě klesá. Jako velitel jsem měl povinnost pozvednout jim ducha. "Vydržte, chlapci!" zvolal jsem. "Už to nemáme daleko. Co abychom si zazpívali na kuráž? Hezky s citem Deset zelených lahví!" "Jestli někdo pípne," řekl lord George Huby , "rozbiju mu těmihle minami palici." Dal jsem se do zpěvu sám a jsem si jist, že můj elán by byl strhl ostatní, kdyby lord George právě v okamžiku, kdy jsem se dostal ke čtvrté zelené láhvi pověšené na stěně, s rozmachem hodil truhlík s municí a zasáhl mě do kříže. Uklouzl jsem tím nárazem, když jsem se posadil do bláta, vyletěl mi z rukou kompas a zapadl do hustého rákosí. Vyprostil jsem se z lepkavého bahna. Nadešel mi okamžik zkoušky. Musel jsem projevit velitelskou rozhodnost, a to ihned. Kdybych tu nekázeň přešel bez povšimnutí, mohlo se mi celé družstvo rozpadnout v nespořádanou bandu. "Osmnácté družstvo!" zavelel jsem. "Stát! Kadete Huby, hodil jste po mně ten truhlík vy?" Jeho lordstvo sedělo na balvanu v dešti. "Mám toho právě tak po krk," prohlásil. "Dvě hodiny se za tebou brodíme po kolena v bahně a nejsme dál ani o půl kilometru." "Kadete Huby," rozkázal jsem mu zostra. "Seberte si své miny a zapadněte do řady!" "Vem, Jeníčku, vem flintičku!" zaopičil se Brechin, "Já už zapad, kamaráde," odpověděl lord George. "Už třikrát, sakra. Až po pás." "Odmítáte splnit rozkaz velitele svého družstva?" zeptal jsem se klidně. "Mám tě jako velitele družstva plný zuby, Fujtablíku. Chceš nás všechny leda utopit." "Tohle je vzpoura!" prohlásil jsem. "Bože můj! Pane Kristiáne," zazpíval Brechin. "Tohle je vzpoura! Uvidím vás viset na nejvyšším ráhně!" "Kadete Huby," řekl jsem. "Uvaluji na vás vazbu pro vzpouru, poněvadž jste odmítl splnit zákonný rozkaz velitele družstva." Advokát Cromer se vynořil ze tmy. "Vazbu, tak? A jakou vazbu?" "Tuhou vazbu!" "Tuhou vazbu? Tak to ho musí eskortovat stráž. Řády a předpisy stanoví, že důstojník v tuhé vazbě musí být stále pod dohledem důstojníka odpovídající hodnosti." "Tak dobrá. Budete ho eskortovat vy."

V úryvku je vidět doslovné plnění předpisů vyčtených z příruček, viz. Zvednutí morálky družstva. Hlavní postava je nerespektována svými podřízenými, kvůli svému doslovnému plnění úkolů.

Úryvek 5

Major Arkdust sáhl Němci na kudrnaté černé vlasy a odchlípil mu víčko. Potom mu obrátil ruce, až se ukázaly růžové dlaně. Pak se pomalu a dlouze nadechl. "Petrolejem mu tu barvu nesundáte. A vůbec ničím, leda byste ho stáhli z kůže. Nemáte před sebou Němce, převlečeného za černou hubu, Goodbody, ale černou hubu převlečenou za Němce, aspoň co se bot týče. Obyčejnou černou hubu, a ty boty zřejmě stáhl nějakému mrtvému skopčákovi." Od té doby, co jsem byl omráčen, jsem svého zajatce neviděl v pořádném světle. Velitel roty měl nepochybně pravdu. Řízně jsem zasalutoval. Člověk může být vždycky aspoň zdvořilý. "Tisíckrát prosím za prominutí, pane. Neměl jsem dřív příležitost prohlédnout si zajatce podrobněji, když jsem byl přepaden těmi vylupovači hrobů a -" "Kým to?" "Arabskými vylupovači hrobů, pane, kteří mysleli, že hledám jejich poklad, a zabránili mi -" Zamával mi před obličejem rukou, aby mě umlčel. "Drahý Goodbody, na to prostě nemám čas. Bojuju proti Němcům. Araby nechám vám. Ten chlapík vypadá, že má otřes mozku. Tak buďte tak hodný a dopravte ho dolů na marodku! A proboha se svlečte z těch sakra prostěradel!" Podíval jsem se na své beduínské desátníky. "Je to jenom půl kilometru," řekl jsem. "A většinou z kopce." Úpějíce jako galejníci zvedli svého pacienta a naložili si ho schlíple na ramena. "Krucinálfagot!" poznamenal desátník Dooley, když se motali ze dveří kuchyňky. "Půl noci se trmácet nahoru dolů Skalistejma horama, vymóděnej jako arabskej šejk, a dělat saniťáka mizerný černý hubě! Kdybych byl vo těch vylupovačích hrobů věděl dřív, byl bych jim tam poslal plný vodpuštění a svýho osobního hrdlořeza."