Romantismus v evropských literaturách - maturita

Alfred de Musset (1810 – 1857) – román Zpověď dítěte svého věku – hlavním hrdinou Octáve. Autobiografické prvky, Octáve = autor, nešťastná láska k ženě, na kterou Octáve žárlí, nešťastný konec. Do románu se promítá vztah George Sandové (emancipovaná žena, chodila v mužském oblečení, kouřila, bohémka, vzor Boženy Němcové, krásná a inteligentní, jejím dalším manželem byl F. Chopin) a Musseta. O Octávovi se říká, že je mladý stařec, předchůdce Oněgina.

Alexandre Dumas – Tři mušketýři.

N ě m e c k ý r o m a n t i s m u s

Oproti jiným má náboženský charakter.

Novalis – básník, prozaik. Básnická sbírka Hymny noci – 6 hymnů, téma noci a dne, den – láska, šťastný život, noc – smrt, nešťastný život. Motivy ztracené lásky. Román Heinrich von Offerdingen – 13. století, potulný rytíř a básník, který hledá modrý květ – smysl života a poezie.

Jakob a Wilhelm Grimmové – vedle zájmu o křesťanský středověk je pro německý romantismus typický silný zájem o lidovou slovesnost. Jsou to první sběratelé pohádek, tvrdili, že lidová slovesnost je zrcadlem národní povahy. 1812 – soubor povídek Pohádky pro děti a pro doma, sebrané bratry Grimmů – asi 200 titulů, Jeníček a Mařenka, O Šípkové růžence, O Popelce, O Červené karkulce, Sněhurka a sedm trpaslíků.

Heinrich Heine – bývá označován za druhého největšího básníka (po Goetheovi). Kniha písní – milostná a přírodní lytika ve formě sonetů a romancí.

R u s k ý r o m a n t i s m u s

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837) – po otci šlechtic. Matka vnučkou generála Ibrahima Hanibala (z družiny Petra Velikého). Vystudoval lyceum v Carském Selu. V 18 letech začal pracovat na ministerstvu zahraničí. Bohémský život, setkává se s děkabristy (1825 – povstání), píše básně. Vyhoštěn na Kavkaz a Krym – pro své názory proti caru, po nějaké době se vrací. Později je omilostněn, žije v Petrohradu, ožení se, je sledován, vyprovokován k souboji – zabit francouzským dobrodruhem.

Dílo – Evžen Oněgin – román ve verších, nejznámější dílo. Zbytečný člověk – zklamaný životem, má peníze, ale neví, co s nimi, nemá životní cíl, není schopen lásky, omrzelý životem, egoista. Taťána Larinová – vyrovnaná, schopná milostných citů, čestná, citově opravdová, morálně čistá, tvoří kontrast proti světu přetvářky, který je kolem ní. První velký ženský typ ruské literatury. Olga Larinová – velice naivní, hravá, krásná, vyžívá se v pozlátku, sestra Taťány. Lenskij – činorodý člověk, snílek. Chůva – laskavá, vzorem byla Puškinova chůva. Oněginovi umře strýček, přijede na venkov, je jím okouzlen, Taťána se do něj zamiluje, on flirtuje s její sestrou a Taťány si nevšímá. Taťána mu napíše dopis, ve kterém vyznává svou lásku, ale Oněgin ji odmítá a dál flirtuje s Olgou – to se nelíbí Lenskému, který vyzve Oněgina na souboj, Lenskij je zabit. Potom Oněgin utíká z Ruska, cestuje po západní Evropě, po návratu do vlasti potkává na bálu Taťánu a zamiluje se do ní, jenže ona je už zadaná a má manžela. I když Oněgina stále miluje, tak manžela neopustí.