Romantismus v evropských literaturách - maturita

– povídky byronského typu – např. Kavkazský zajatec – kozácký důstojník v zajetí Čerkesů – tam se do něj zamiluje čerkeská dívka, nabídne mu, že spolu utečou. On jí řekne, že miluje svou první lásku, ale ona mu přesto ze zajetí pomůže utéci, odvede ho a skočí do dravé řeky – zabije se.

– Kapitánská dcerka – fiktivní zápisky mladého důstojníka, který líčí svou lásku k dceři velitele (kapitána) pevnosti, k Máši. Průběh pugačevského povstání. Utečou…

– Piková dáma – novela s fantastickým námětem. Mladý důstojník v touze po penězích hraje karty.

– Borys Godunov – drama, přelom 16./17. století. Historická postava, šlechta se ho snaží zlikvidovat.

– Bachčisarajská fontána

– Cikáni – byli symbolem svobody, přitahovali lidi, kteří chtěli žít svobodně. Motiv Viléma Mistra i Chrámu Matky boží – svobodný život, hlavním hrdinou Aleko – utíká ze vznešené společnosti k cikánům, tam se zamiluje do dívky, ona však miluje jiného, Aleko je oba dva zabije a utíká.

Puškinovo dílo inspirovalo např. P. I. Čapkovského, S. Prokofjeva.. Do čeština jej překládali F. L. Čelakovský, E. Krásnohorská, V. Nezval, F. Halas.

Michail Jurevič Lermontov (1814 – 1841) – syn důstojníka, ve 3 letech osiřel, vychovávala jej babička. Účastnil se demonstrací → vyhazov z moskevské univerzity. Studoval důstojnickou školu, stal se důstojníkem, žil v Petrohradě, jeho vzorem byl Puškin, setkával se s ním → báseň Na smrt básníka – obvinění společnosti a cara ze smrti Puškina → zatčen, poslán na Kavkaz, tam absolvoval dva souboje, ten druhý byl neúspěšný… Byl to básník a prozaik. Napsal cca 400 básní, největší z nich – Démon – věčný spor dobra a zla, démon = zlo, je odsouzen bohy k samotě, touží po štěstí, zamiluje se do pozemské princezny Tamary, ta se zamiluje do něj. Démon ji svou láskou zabíjí (když ji políbí). Román Hrdina naší doby – Pečorin – mladší bratr Oněgina – zbytečný člověk, žije stejně jako Oněgin – touží po dobrodružství, nevázaný život – pitky, flirty, souboje, není schopen hlubšího citu, odmítá nabízenou kariéru, miluje Věru, není schopen jí lásku projevit, chová se cynicky a povýšeně (= maska a sebeobrana před okolím), je zaujat sám sebou, je neužitečný, svou lásku ztrácí.

P o l s k ý r o m a n t i s m u s

Splynul s osudem národa (rozdělení Polska), romantická literatura se zapojila do služeb revolučního a národního boje za svobodu. Polští romantikové = zchudlá šlechta. Po nezdařeném povstání roku 1831 opustili vlast → mesianismus = polský národ oběťmi vykupuje svobodu jiných národů. Zvláštností polského romantismu je, že jeho velká díla vznikala v emigraci – mimo Polsko.

Adam Mickiewicz (1798 – 1855) – narodil se na Litvě v rodině zchudlého zemana. Jeho otec se podílel na osvobození Polska. Jako student se účastnil revolučního hnutí mládeže, roku 1824 byl vykázán do Petrohradu a poté do vyhnanství do Oděsy. Tam se seznámil s Puškinem a děkabristy. Po letech odjel na západ, kde se dozvěděl o šlechtickém povstání. Žil v Paříži, přednášel na Collège de France o slovanských literaturách. Byl přesvědčen, že Rusko po smrti Puškina nemá co nabídnout a proto by duchovní obroda Slovanstva měla přijít z Polska. V roce 1855 odjel Mickiewicz do Cařihradu podporovat polskou legii v boji proti ruskému vojsku v Krymské válce. V Turecku však onemocněl cholerou a v témže roce zemřel.