Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (165,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Americká próza mezi válkami V Americe se zrodil literární pojemztracená generace. Hemingway jako motto svého prvního románu Fiesta (1926) zvolil výrok „Jste všichni ztracená generace“, který přisoudil Gertrudě Steinové (Stajnové; americká spisovatelka žijící v Paříži, neoficiální patronka amerických intelektuálů, kteří se po válce v Paříži usadili). Ačkoli ta autorství popřela (nejspíš šlo o náhodný výrok), obrazné pojmenování se ujalo a stalo se i literárněhistorickým pojmem. Označujeme tak generaci mladých amerických spisovatelů 20. let 20. století, kteří bylipoznamenáni krutostmi 1. sv. války a kteří zároveň vystřízlivěli z tzv. amerického snu(představa USA jako země svobody a neomezených možností). Jejich vidění světa zásadně ovlivnil duchovní otřes z 1. světové války a pociťovali kulturní vykořeněnost, přestali věřit dosud vyznávaným životním hodnotám a procházeli hlubokou duchovní krizí. Základním tématem ztracené generace je zklamání, skepse, rozklad lidských a společenských hodnot. Hrdinové nenacházejí nikde zakotvení, marně hledají místo pro život a způsob, jak začít zase žít. Jsou to obvykle silně citově založení lidé, ztracení v nepřehledném labyrintu světa, hledají východisko v životě v přírodě. Častá je autobiografie. Řadíme sem:Hemingwaye, Fitzgeralda, Faulknera. Rozšiřuje se i na evropské autory s obdobnými pocity, např.Remarque. Ernest Hemingway (1899 – 1961) Psal romány, povídky, novely, byl i novinář. Nejvýraznější představitel ztracené generace, přestože (nebo možná právě proto, že) on sám poválečné duchovní krizi, kterou jistě také intenzivně pociťoval, nepodlehl, „neztratil se“. Zařadil se k největším humanistům 20. stol. Válečné zkušenosti posílily jeho humanismus, hluboké prožívání života, demokratické cítění, sklon zahloubávat se do psychických dějů v člověku, uvažovat nad motivy lidské statečnosti, snažil se prozkoumat lidské charaktery v mezních životních situacích. Bolestná zkušenost z války (včetně jeho vlastního těžkého zranění) mu dala téma, k němuž se stále vracel:kde se bere statečnost, odvaha a nezdolnost člověka. Smrt podle Hemingwaye není tragická, je součástí života, musí ale mít nějaký smysl, a tím má smysl i život. Důležité je, čemu se člověk obětuje, lidská sounáležitost, odpovědnost, životní hodnoty. Vedle úcty k odvaze, statečnosti, mužnosti, cti, má své místo v jeho dílech samozřejmě také láska. Hemingwayův hrdina„člověk není stvořen pro porážku… člověka lze zničit, ale ne porazit.“ Hemingwayův styl - tzv. metoda ledovce (vidět je menší část, většina je skryta pod vodou):specifický autorský styl, který se vyznačuje úsporností vyjadřování. Příznačná je pro něj snaha o maximální oproštění formy, o zachycení nejopravdovějšího, nejzákladnějšího životního prožitku. Snaží se vyjádřit „to pravé, tu návaznost podnětů a faktů, z nichž emoce vznikají“. Důležitou roli hrajevnitřní monolog hrdiny: důkladně zaznamenává, co si hrdina říká, myslí, co cítí, jak mu je, co dělá, o čem uvažuje. Jako bychom do něj vnikli, sledujeme bezprostřední vjemy hrdiny nebo reakce na tyto vjemy, ale dál nic,chybí autorské hodnotící soudy, interpretace toho, co postava zažívá, to nechává na nás. Hemingway se snaží psát tak, aby čtenáři zkušenost sice zprostředkoval, ale tak, aby se stala jeho vlastní zkušeností, aby čtenář četbou získal svou zkušenost, jako by tu vyhrocenou situaci sám prožil, sám si ji zhodnotil, okomentoval; proto není komentováno autorskou řečí. Autor také eliminuje mnohé vedlejší a nepodstatné skutečnosti, přestože sám musí být se skutečností obeznámen dokonale a do všech detailů. O svém nejslavnějším díle Hemingway řekl: „Stařec a moře mohl být přes tisíc stránek dlouhý … Vynechal jsem všechny příhody, které jsem znal z rybářské vesnice. Ale tu část ledovce skrytou pod vodou tvoří právě ony znalosti.“ Autor mnoho svých znalostí a zkušeností vynechává, nepíše o nich; nevyužil je k tomu, aby o nich přímo psal, nýbrž k tomu, aby si mohl dovolit o nich nepsat, nechat je skryté, jako je skryta velká, podstatná část ledovce pod vodou. Říká také: „Nejdříve je třeba naučit se tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život.“ Život: Hemingwavův otec byl chicagský lékař, ale také vášnivý milovník přírody, lovec a rybář, bral syna s sebou na lov, ale i na cesty za pacienty. Do 1. světové války se H. hlásil jako dobrovolník, komise ho ale odmítla pro trvalé zranění levého oka, které utrpěl při boxerském utkání ve škole. Proto se přihlásil do Červeného kříže a jako zdravotník se dostal s americkými oddíly na italskou frontu, kde odvážel raněné a také rozvážel potraviny až k palebné čáře. Byl těžce raněn, zasáhl jej rakouský šrapnel a série kulometných střel. Během rekonvalescence se zamiloval do zdravotní sestry, byl však odmítnut (námět pro románSbohem, armádo, 1929). Pak se účastnil dalších bojů až do příměří. Po válce se věnoval novinářské práci, pracoval jako zahraniční dopisovatel v Paříži. Začal se soustavně věnovat literatuře a podnikal dlouhé cesty po Evropě, ve Španělsku se např. účastnil býčích zápasů, stal se jejich obdivovatelem (knihaSmrt odpoledne, 1932), v pol. 30. let podnikl cestu do safari v Africe, byl nadšený lovec, obdivovatel přírody (románZelené pahorky africké, 1935). V době španělské občanské války pracoval v Madridu jako zahraniční dopisovatel na republikánské straně, ostře se stavěl proti fašismu (románKomu zvoní hrana, 1940). Dobu 2. světové války trávil převážně na Kubě, navštívil jako válečný dopisovatel Čínu a v roce 1944 se přesunul do Londýna, byl svědkem otevření fronty v Normandii a osvobození Paříže, účastnil se též bitvy v Ardenách. V poválečných letech stále píše a věnuje se svým zálibám – lovu, rybolovu, nejvíce pobýval na Kubě, ale i v USA, znovu odjel do Afriky, navštěvoval Španělsko a býčí zápasy. V roce1954získalNobelovu cenu,zejména za novelu Stařec a moře, za „vynikající stylotvorné mistrovství v moderním vypravěčském umění…“Nemohl si však pro ni přijet kvůli zranění při letecké havárii v

Témata, do kterých materiál patří