Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (165.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Americká próza mezi válkami

V Americe se zrodil literární pojem ztracená generace. Hemingway jako motto svého prvního románu Fiesta (1926) zvolil výrok „Jste všichni ztracená generace“, který přisoudil Gertrudě Steinové (Stajnové; americká spisovatelka žijící v Paříži, neoficiální patronka amerických intelektuálů, kteří se po válce v Paříži usadili). Ačkoli ta autorství popřela (nejspíš šlo o náhodný výrok), obrazné pojmenování se ujalo a stalo se i literárněhistorickým pojmem. Označujeme tak generaci mladých amerických spisovatelů 20. let 20. století, kteří byli poznamenáni krutostmi 1. sv. války a kteří zároveň vystřízlivěli z tzv. amerického snu (představa USA jako země svobody a neomezených možností). Jejich vidění světa zásadně ovlivnil duchovní otřes z 1. světové války a pociťovali kulturní vykořeněnost, přestali věřit dosud vyznávaným životním hodnotám a procházeli hlubokou duchovní krizí. Základním tématem ztracené generace je zklamání, skepse, rozklad lidských a společenských hodnot. Hrdinové nenacházejí nikde zakotvení, marně hledají místo pro život a způsob, jak začít zase žít. Jsou to obvykle silně citově založení lidé, ztracení v nepřehledném labyrintu světa, hledají východisko v životě v přírodě. Častá je autobiografie.

Řadíme sem: Hemingwaye, Fitzgeralda, Faulknera. Rozšiřuje se i na evropské autory s obdobnými pocity, např. Remarque.

Ernest Hemingway (1899 – 1961)

Psal romány, povídky, novely, byl i novinář. Nejvýraznější představitel ztracené generace, přestože (nebo možná právě proto, že) on sám poválečné duchovní krizi, kterou jistě také intenzivně pociťoval, nepodlehl, „neztratil se“. Zařadil se k největším humanistům 20. stol. Válečné zkušenosti posílily jeho humanismus, hluboké prožívání života, demokratické cítění, sklon zahloubávat se do psychických dějů v člověku, uvažovat nad motivy lidské statečnosti, snažil se prozkoumat lidské charaktery v mezních životních situacích. Bolestná zkušenost z války (včetně jeho vlastního těžkého zranění) mu dala téma, k němuž se stále vracel: kde se bere statečnost, odvaha a nezdolnost člověka. Smrt podle Hemingwaye není tragická, je součástí života, musí ale mít nějaký smysl, a tím má smysl i život. Důležité je, čemu se člověk obětuje, lidská sounáležitost, odpovědnost, životní hodnoty. Vedle úcty k odvaze, statečnosti, mužnosti, cti, má své místo v jeho dílech samozřejmě také láska.

Hemingwayův hrdina: je postaven do mezní životní situace, prožívá okamžiky, které rozhodují o životě a smrti. Právě tyto situace prověřují charakter člověka. H. zkoumá lidské reakce v klíčových životních situacích. Hrdinové jsou stateční, nezdolní, neselhávají, jsou vytrvalí a neúnavní, fyzicky i duševně silní, schopní bojovat do posledních sil, prokazují své morální lidské kvality, osvědčují pevný charakter:„člověk není stvořen pro porážku… člověka lze zničit, ale ne porazit.“

Témata, do kterých materiál patří