Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

Stařec a moře – novela (1952)

Děj: Příběh je prostý. Starý kubánský rybář Santiago po mnoha dnech bezúspěšného lovu (již takřka všemi odepsaný) znovu vyplouvá na moře, tentokrát sám, bez chlapce Manolina, který mu předtím pomáhal. Pouští se daleko na moře. Na návnadu, kterou chlapec připravil, se mu podaří chytit rybu. Jde o mohutný exemplář mečounovitého marlína, který v zuřivém zápase o svůj život vleče za sebou loď i se starcem, a trvá dva dny a dvě noci, než zvířeti dojdou síly. Jakmile se starci podaří zlomit odpor ryby, ulovit ji a připoutat ke člunu, napadnou ji žraloci, přilákaní snadnou kořistí. Zápasí tedy zase se žraloky, marně, ohlodají rybu na kost. K smrti vyčerpaný stařec se vrací do přístavu jen s kostrou svého úlovku; je vítězem i poraženým.Interpretace: Mnohé prvky příběhu o starém rybáři mohou mít (a také zjevně mají, i když to H. odmítá) symbolický význam, tj. hlubší, obecnější smysl: Hlavní aktéry příběhu lze chápat obecně (rybář – člověk, ryba – příroda, žraloci – zlo). Symbolickou povahu mohou mít též motivy připomínající Kristovo utrpení: těžké lano na zádech starce je jako kříž, na rukou rozedřených lany se objevují krvavá stigmata, ulovení obrovské ryby po dlouhé době nezdarů nám může připomenout motiv zázračného rybolovu z evangelia sv. Lukáše (den a noc rybáři nic nechytili, ráno přijde Ježíš, vybídne je, aby znovu rozhodili sítě, vytáhnou je plné ryb).

Jednoduchý příběh lze chápat jako podobenství o lidském údělu - o věčném lidském snažení a boji, v němž člověk nejednou prohrává. Lidské snažení není marné, jak by se mohlo při povrchním vnímání příběhu zdát, neboť smyslem života a štěstím člověka není jen materiální zisk, ale uspokojení, které přináší čestný boj a vědomí, že člověk pro to, čeho chtěl dosáhnout, udělal všechno. Boj s překážkami se ukazuje být důležitější hodnotou než jejich případné překonání, ovšem za předpokladu, že boj byl opravdu veden čestně a s plným nasazením.

Dojemný příběh plný starcových úvah můžeme vnímat jako obraz krásy lovu a boje, jako oslavu přírody, oslavu lidské schopnosti maximálního vzepětí a nezdolnosti, oslavu sepětí člověka s přírodou, jako vyjádření úcty a obdivu k člověku i k přírodě, k jejich věčnému zápasu, k jeho důstojnosti a nezlomnosti. Když stařec rozmlouvá s rybou či uvažuje o ní, cítíme, že ji bere jako důstojného soupeře, váží si jí, má k ní úctu, obdivuje ji; zápas s přírodou je pro něj zápasem s rovnocenným partnerem, k němuž člověk má až ambivalentní vztah. Hemingway od dětství miloval přírodu, lov, rybolov.

Postava starce představuje typického hemingwayovského hrdinu (viz výše), který se rozhodl vést boj na život a na smrt, ačkoli výsledek zápasu není jistý a starcovo úsilí se může jevit jako zbytečné či předem prohrané. Jinak je to zamlklý samorostlý samotář, prostý člověk, žijící v souladu s přírodou a zápasem s ní. Do postavy starce se promítlo několik osob; rybářů, které Hemingway znal, lovil s nimi, také jeho kubánský přítel, ale i on sám. Hemingway na Kubě dlouho žil, prostředí kubánské vesnice a život rybářů dobře znal.