Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

Opírajíce se jeden o druhého a kráčejíce tmou, tiše plakali láskou. Na zemi jim pod kroky skřípalo rozbité sklo a dlažba krvácela. Kolem jejich lásky číhala smrt a noc. Ale nad jejich hlavami, nahoře mezi černými zdmi ulice, sbíhajícími se jako vysoký komín, v lůně nebes bušilo jako v čarovném kruhu srdce hvězdy…

A hle! Hlasy zvonů zpívají, světla se znovu rozžehují a ulice zase oživují! Vzduch je prost nepřátel. Paříž volně dýchá.

Anatole France (1844 – 1924)

Nobelova cena, aktivně se zapojoval do politického života, např. se Zolou bojovali za rehabilitaci odsouzeného důstojníka Dreyfuse. Náročný autor, stylově vybroušené romány, bohaté na filozofické úvahy, společenskokritické postřehy, často ironické.

Ostrov tučňáků – satirický a alegorický román, parodie na francouzské dějiny. Tučňáci jsou přijati do lidské společnosti poté, co byli omylem pokřtěni krátkozrakým misionářem; pak sledujeme jejich osudy až po zánik celé společnosti. Příklady vtipu a ironie: Jak se stali lidmi, hned se začali chovat špatně (agresivita, závist...), jako by uměli předvídat budoucnost… Základy práva a státu vznikaly proto a z toho, jak se pořád o něco bili… Měli inteligentní uspořádání, když ještě byli zvířaty… apod.

Historie našich dnů - satirické, líčí Francii v době Dreyfusovy aféry (1897-1901). Hlavní postava je univerzitní profesor, filozof, humanista, pasivní intelektuál a vědec, osamocený právě proto, že o věcech přemýšlí. Když dochází k aféře, stává se aktivním polemikem. Právě jím je soudobá francouzská společnost zesměšňována. Náplní románu jsou především dialogy, polemiky, slovní střety (jako prostředek konfrontace různých názorů).

Bohové žízní - Historický román z velké francouzské revoluce. Ukazuje nebezpečí politického fanatismu. Hlavní postava je mladý malíř Gamelin, fanaticky oddaný revoluci, ochotný dát za ni svůj život i životy jiných (tj. ve jménu revolučních ideálů ničit životy). Za jakobínského teroru, v atmosféře strachu, kdy se lidé vzájemně udávají, aby tak zachránili sebe, se Gamelin stává soudcem revolučního tribunálu. Jeho úkolem je vymýtit „zrádce“ republiky. Dennodenně nechá popravit desítky lidí, stane se to pro něj rutinou. Nakonec vůdcové teroru popraveni, hrdina ani cestou ke gilotině si zcela neuvědomuje, co se stalo, stále je zaslepený.

Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1944)

Jeho láskou letectví, civilní letec v Africe a Americe, 2x havaroval v poušti, také byl reportérem, za 2. světové války asi sestřelen nad Středozemním mořem, vzlétl na průzkum a pak zmizely všechny stopy.

Celé jeho dílo vyzařuje víru v člověka; člověk roste, je-li součástí společenství a přijímá odpovědnost za všechny ostatní. Lidé nejsou stejní, ale jsou si rovni, přitom rovnost znamená vzájemnost vztahů (vzájemnost pochopení, odpovědnosti, pomoci, obětavosti atd.) Exupéry se svým dílem řadí k největším humanistům světové literatury (vedle Hemingwaye apod.). Proti koncepcím, které vyznávaly absurditu světa, přijímá Exupéry život a smrt jako dvě základní hodnoty a snaží se dát jim naplnění, smysl. I povolání letce jej staví neustále před otázky života a smrti, vztah člověka k vesmíru i člověka k člověku a k jeho údělu na zemi. Spojuje životní realitu s tvorbou zcela jedinečným způsobem. Svou životní filozofii (životní hodnoty) nám Saint-Exupéry zjevuje svérázným způsobem, navíc jak způsobem náročným pro dospělé a zkušené čtenáře (Citadela), tak způsobem zdánlivě jednoduchým, přístupným pro každého – pro dospělé i pro děti, pro intelektuály i lidi obyčejné (Malý princ).