Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

Formální stránka díla:

Prostá forma (jazyk i kompozice) skrývá značné významové bohatství, hluboký smysl. Umělecká působivost výpovědi spočívá právě v její prostotě, prostota je ovšem výsledkem náročného tvůrčího úsilí autora. Viz jeho osobitý styl, metoda ledovce. (Hemingwayův osobitý styl inspiroval, ovlivnil např. J. Škvoreckého.)

Žánr: novela – próza nevelkého rozsahu (podobně jako povídka). Od povídky a románu se liší tím, že se soustřeďuje pouze na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh. Kompozice novely je sevřená, dramatická, s překvapivým dějovým zvratem a závěrečnou pointou.

Kompozice: prostá, přísně chronologická kompozice, sevřená (nerozbíhá se), text není nijak formálně členěn. Vyprávění se vyznačuje působivou dynamičností, dramatičností, nejde jen o motivy neustálého pohybu (člun, ryba, zápas…), ale i celkový dojem z vyprávění, a je to právě onen výše zmíněný dojem věčného snažení a boje.Jazyk a styl: Autor se snaží o co největší jasnost, průzračnost vyjádření; jazyk je prostý, věcný, bez patosu. Místo vlastních nebo místních jmen volí obecná pojmenování: stařec, ryba, chlapec, žraloci apod. Umocňuje to vnímání příběhu coby symbolického podobenství. Hemingway odmítal shledávání skryté symboliky ve svém díle, říkal, že má živého nefalšovaného rybáře i chlapce a skutečné moře i rybu. Avšak navzdory jeho záměru příběh se symbolickým stal, symbolickou povahu nabyl.

Příběh je vyprávěn v er–formě. Stařec často oslovuje rybu, moře, ptáky, žraloky, rozmlouvá s nimi; mluví i sám se sebou, oslovuje svou hlavu, ruce, nohy. Pokud jde o řeč pronesenou nahlas, je zachycena klasickou přímou řečí. Pokud jde o řeč pronesenou jen v duchu, tj. vnitřní monolog, je zachycena nevlastní přímou řečí a včleněna do řeči autorské v pásmu vypravěče. Mezi pásmem vypravěče a pásmem postavy tedy není ostrá hranice, splývají, prolínají se. Vnitřní monolog zachycuje, co si stařec v duchu říká, o čem uvažuje, dokonce i jak vede v mysli dialog sám se sebou, odpovídá si, reaguje na své předchozí myšlenky, oslovuje svou hlavu, zraněnou ruku… Místy autor vkládá do textu španělská slova (v českém překladu jsou ponechána, slouží k oživení děje a obrazu prostředí).

Francis Scott Fitzgerald (1896 – 1940)

Bývá nazýván ,,autor džezového věku” – nemilosrdná kritická a psychologická sonda do života americké společnosti 20. - 30. let. Stal se mluvčím americké mládeže, která se stavěla proti pokryteckému světu dospělých. Je čtenářsky velmi oblíbený.

Velký Gatsby

Hlavní hrdina Gatsby je tajuplný boháč, který přitahuje newyorskou smetánku nákladným životem a honosnými večírky. Gatsby se snaží setkat s Daisy (manželka milionáře), která ho kdysi odmítla, protože nebyl dost bohatý. Během cesty Gatsbyho autem Daisy nedopatřením srazí ženu a ta zemře. Manžel té ženy hledá viníka a zastřelí Gatsbyho. Smetánka se od Gatsbyho distancuje, je pohřben jako osamělý člověk.