Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Tradiční světová literatura 1. poloviny 20. století

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (165.5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Hemingwayův styl - tzv. metoda ledovce (vidět je menší část, většina je skryta pod vodou):specifický autorský styl, který se vyznačuje úsporností vyjadřování. Příznačná je pro něj snaha o maximální oproštění formy, o zachycení nejopravdovějšího, nejzákladnějšího životního prožitku. Snaží se vyjádřit „to pravé, tu návaznost podnětů a faktů, z nichž emoce vznikají“. Důležitou roli hraje vnitřní monolog hrdiny: důkladně zaznamenává, co si hrdina říká, myslí, co cítí, jak mu je, co dělá, o čem uvažuje. Jako bychom do něj vnikli, sledujeme bezprostřední vjemy hrdiny nebo reakce na tyto vjemy, ale dál nic, chybí autorské hodnotící soudy, interpretace toho, co postava zažívá, to nechává na nás. Hemingway se snaží psát tak, aby čtenáři zkušenost sice zprostředkoval, ale tak, aby se stala jeho vlastní zkušeností, aby čtenář četbou získal svou zkušenost, jako by tu vyhrocenou situaci sám prožil, sám si ji zhodnotil, okomentoval; proto není komentováno autorskou řečí. Autor také eliminuje mnohé vedlejší a nepodstatné skutečnosti, přestože sám musí být se skutečností obeznámen dokonale a do všech detailů. O svém nejslavnějším díle Hemingway řekl: „Stařec a moře mohl být přes tisíc stránek dlouhý … Vynechal jsem všechny příhody, které jsem znal z rybářské vesnice. Ale tu část ledovce skrytou pod vodou tvoří právě ony znalosti.“

Autor mnoho svých znalostí a zkušeností vynechává, nepíše o nich; nevyužil je k tomu, aby o nich přímo psal, nýbrž k tomu, aby si mohl dovolit o nich nepsat, nechat je skryté, jako je skryta velká, podstatná část ledovce pod vodou. Říká také: „Nejdříve je třeba naučit se tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život.“

Život: Hemingwavův otec byl chicagský lékař, ale také vášnivý milovník přírody, lovec a rybář, bral syna s sebou na lov, ale i na cesty za pacienty. Do 1. světové války se H. hlásil jako dobrovolník, komise ho ale odmítla pro trvalé zranění levého oka, které utrpěl při boxerském utkání ve škole. Proto se přihlásil do Červeného kříže a jako zdravotník se dostal s americkými oddíly na italskou frontu, kde odvážel raněné a také rozvážel potraviny až k palebné čáře. Byl těžce raněn, zasáhl jej rakouský šrapnel a série kulometných střel. Během rekonvalescence se zamiloval do zdravotní sestry, byl však odmítnut (námět pro román Sbohem, armádo, 1929). Pak se účastnil dalších bojů až do příměří. Po válce se věnoval novinářské práci, pracoval jako zahraniční dopisovatel v Paříži. Začal se soustavně věnovat literatuře a podnikal dlouhé cesty po Evropě, ve Španělsku se např. účastnil býčích zápasů, stal se jejich obdivovatelem (kniha Smrt odpoledne, 1932), v pol. 30. let podnikl cestu do safari v Africe, byl nadšený lovec, obdivovatel přírody (román Zelené pahorky africké, 1935). V době španělské občanské války pracoval v Madridu jako zahraniční dopisovatel na republikánské straně, ostře se stavěl proti fašismu (román Komu zvoní hrana, 1940). Dobu 2. světové války trávil převážně na Kubě, navštívil jako válečný dopisovatel Čínu a v roce 1944 se přesunul do Londýna, byl svědkem otevření fronty v Normandii a osvobození Paříže, účastnil se též bitvy v Ardenách. V poválečných letech stále píše a věnuje se svým zálibám – lovu, rybolovu, nejvíce pobýval na Kubě, ale i v USA, znovu odjel do Afriky, navštěvoval Španělsko a býčí zápasy. V roce 1954 získal Nobelovu cenu, zejména za novelu Stařec a moře, za „vynikající stylotvorné mistrovství v moderním vypravěčském umění…“ Nemohl si však pro ni přijet kvůli zranění při letecké havárii v Africe v roce 1953; málem tehdy zahynul, zůstaly mu trvalé zdravotní potíže, trpěl depresemi, měl sklony k alkoholismu. Léčil se, byl několikrát hospitalizován, bezúspěšně. Jeho tvůrčí schopnosti pohasínaly, stále více o sobě pochyboval, až roku 1961 se ve stavu zvlášť silné deprese před svým domem zastřelil (jako jeho otec, dokonce stejnou zbraní). Byl velmi temperamentní, živelný, nikdy se nekrotil a neomezoval; když ale svému tempu přestal stačit a nemohl už žít dle svých představ, rozhodl se nežít.

Témata, do kterých materiál patří