SLEZSKÉ PÍSNĚ

Papírový mojšl - = žid, který sebere kdejaký papír. Básník ho nachází na cestě zmrzlého na kost, proto ho zavede do hospody, aby se zahřál. Žid vypráví svůj smutný příběh. Měl ženu, velmi ji miloval, ale ona ho podváděla. Jednou ztratila dopis od milence a on ho našel. Zavraždil ji. Byl souzen, ale propustili ho, protože si mysleli, že je blázen. Od té doby chodí po světě a hledá ten dopis, který byl příčinou jeho neštěstí. Ironie

Jen jedenkrát – Na severu žije národ smutných lidí, kteří neznají slunce. Jednou slunce vysvitne a oni se před ním schovají, protože mají strach. Slunce se už nikdy nevrátí a lidé jsou ještě smutnější, protože se tak o slunce připravili. Podobně na tom byl básník s láskou, uzavřel se před ní...a potom už bylo pozdě, protože se žena, kterou miloval, vdala.

Maryčka Magdonova – Otec Maryčky zemřel po rvačce v hospodě, na její matku se převrátil vůz. Maryčka je nejstarší z pěti dětí, musí se o ně starat. Maryčka sbírala dřevo v lese markýze Géra a byla přistižena při činu. Je odvedena katem k popravě, ale spáchá sebevraždu. Balada, řečnické otázky, metafory

Bernard Žár – Bernard Žár zapírá svůj národ, říká si B. Žor, stydí se i za svoji matku, protože mluví česky. Onemocní a loučí se česky. Zemře, je pohřben (na pohřbu se lidé modlí panskou řečí), jeho matka se modlí česky. Žár-vrchol nad Ostravicí, Žor-nářečí

Kantor Halfar – Kantor Halfar byl vlastenec, učil jenom česky, byl starým mládencem. Odmítl učit polsky v polské škole. Snažil se usadit, nakonec jeho stálé místo je jeho hrob. Neměl práci, oběsil se. Sociální balada, ironie

Ostrava – Vypravěč dlouhou dobu dřel a kopal uhlí, mlčel, ostatní se mu smáli, už nechce mlčet. Anafora, hyperbola-sto roků, pravidelný verš; střídavý rým, oslovení → apostrofa; výzva k útoku, vzpouře, inverze = přehození (obrácení) pořádku slov

Leonidas – K vyjádření odporu k Polákům použije Bezruč antické hrdiny.

70 000 – Ve Slezsku zbylo už jenom sedmdesát tisíc Čechů. Sto tisíc lidí bylo poněmčených, sto tisíc popolštěných, autor krizi přirovnává ke kopání sedmdesáti tisíců hrobů; lidé prosí Boha, ale marně. Autor volá markýze Géra, aby dal lidem sedmdesát tisíc beček, aby se všichni opili, než zahynou. Anafora, řečnické otázky.

Labutinka – nešťastná láska, Labutinka= Františka Tomková je krásná dívka a autor si ji chce vzít. Rodiče souhlasí, ale chtějí ještě počkat. Odcestuje a když se po nějaké době vrátí do vesnice zjistí, že se z ní stala lehká děva. Analogie k Bibli (Jakob čekal na svou milou 7 let), epizeux

Praga Caput Regni – vlastenecká poezie. Kritika lhostejnosti Prahy k utrpení slezského lidu. Bezruč v básní mluví za Slezany a kritizuje Pražany - jejich namyšlenost a pýchu ("si nekoupím trojníky: nás česká pýcha nenasytí"). Útisk Slezanů Němci a Poláky ("mru na německé kovadlině a Polák na ni udeří") - umírají těžkou prací.