Marketingový informační systém

14. MARKETINGOVÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM

Pojem a struktura MIS:

rozhodování v podniku je v podstatě proces vyhodnocování a srovnávání, při kterém musí mít podnik dostatek informací, aby neprováděl náhodné rozhodování

chce-li podnik potřebné informace získat, musí vytvořit MIS a rozhodnout jakým způsobem potřebné informace získá

informace mohou být získávány z různých zdrojů:

1. interní informace: získávány z přehledů o prodeji, z informací od prodejců

2. interní informace: získávány od konkurence, ze sdělovacích prostředků č3. i průzkumem trhu

Definice MIS:

je to systém všech procedur, vytvořených za účelem shromažďování, analýzy a vyhodnocování informací nezbytných pro kvalitnější plánování, organizování, řízení a kontrolu marketingových aktivit

Marketingový výzkum:

důležitou funkcí marketingového výzkumu je pomoci podnikovému marketingu, předpovědět chování a jednání zákazníků a snížit tak podnikatelské riziko

definice: je to souhrn aktivit, které zkoumají všechny části marketingové praxe včetně trhů, výrobků, distribučních cest, cen a chování zákazníka

firma provádí marketingový výzkum pokud si není jista některým marketingovým rozhodnutím nebo chce-li změnit marketingovou strategii či taktiku

skládá se z:

1. definování problému: jde o specifikaci problému, který má být prostřednictvím výzkumu řešen a urč2. ení příslušných informací, které budou zapotřebí (ušetří č3. as a optimální množství potřebných informací)

4. plán výzkumu: je to sestavení projektu, získání potřebných informací a dalšího postupu: a) předběžný: jedná se o shromažďování základních a obecných

informací, převážně se jedná o informace sekundární

b) segmentační: cílem je určit charakteristiku určitých skupin

obyvatelstva, které mají stejné chování a mohou se stát

cílovou skupinou pro výzkum

5. sběr informací: rozděluje se na:

a) sekundární: informace, které již byly zjištěny a zpracovány pro jiný účel

- výhodou je úspora času, nižší náklady a snadnější dostupnost

- nevýhodou- nemusí být přesné a nemusí odpovídat potřebám

výzkumu zdroje sekundárních informací mohou být

interní či externí

b) primární: informace získané výzkumem přímo v terénu podle specifických

potřeb podniku, což je časově i finančně náročné; zdrojem mohou

být zákazníci, partnerské firmy a konkurence

- základní metody výzkumu:

1. pozorování: výzkumník zaznamenává skuteč2. né chování a jednání zákazníků osobně nebo pomocí přístrojů; nevýhodou je, že neposkytne informace o názoru zákazníků a motivech jejich chování

3. průzkum: nejrozšířenější metoda, která podchytí informace o motivech, názorech a preferencích zákazníků; výzkumník je v přímém kontaktu se zákazníkem a může údaje zjišťovat pohovorem č4. i písemným dotazníkem