MO-8.-prokaryota

Buněčná stěna:

• U většiny baktérií (mimo mykoplasmat)

• Určuje chemickou i mechanickou odolnost buňky

• Plně permeabilní (propouští vše)

• Významnou stavební jednotkou buněčné stěny je murein nebo pseudomurein(peptidoglykany)

• Dle barvitelnosti gramovou metodou (závislé na stavbě) dělíme na:

  • Grampozitivní G+ (silná stěna, tvořena peptidoglykenem a teikoovymi kyselinami, absence vnější membrány a lipopolysacharidové vrstvy; anilínovými barvivy (krystalová violeť) se barví fialově)

  • Gramnegativní G- (tenká stěna, nad vrstvou peptidoglykenu navíc biomembrána z liposacharidů a proteinů; anilínovými barvivy se barví červeně)

Další buněčné struktury: pouzdro a glykokalix (ochrana buňky), bičík (pohyblivý), fimrie (nepohyblivá-umožňuje přilnutí k povrchu), vchlípeniny membrány (mezozomy; chromatofory – váčky s chlorofylem -> fotosyntéza), kostra buňku (mikrotubuly a mikrofilamenta).

oddělení: Bakterie (Bakteria)

• jsou heterotrofní nebo autotrofní jednobuněčné organismy

• některé mají i schopnost fotosyntézy

• vznik cca před 3 mld. let

• výskyt prakticky všude

• 0,3–10 μm

• prokaryotní

  • heterotrofní organismy
    (zdroj C – organické látky)

  • autotrofní organismy (syntetizujíorganické látky z CO2)

• Za nepříznivých podmínek ztratí bakteriální buňka část vody => cytoplazma se zahustí => vytvoří další vrstvy chránící buňku => buňka se přeměňuje na sporu (nemnoží se); přežijí tak teplotu od 190 °C až do 100 °C; za příznivých podmínek spora přijme vodu a změní se na buňku schopnou života

• Zásobní látka glykogen nebo kys. poly-β-hydroxymáselná

Rozmnožování bakterií (pouze nepohlavně)

1. příčné dělení (binární) – mateřská buňka se prodlouží až na dvojnásobek své původní délky. Kružnicová DNA se zreplikuje. Uprostřed buňky se začne tvořit příčná přehrádka (septum), postupně i plazmatická membrána a buněčná stěna. Buňky se úplně oddělí. V příznivých podmínkách se může dělit každých 20 minut.

2. Konjugace, pučení – Náznak pohlavního rozmnožování. Klasického pohlavního rozmnožování nejsou schopny. Dochází ke kombinaci malého úseku genetické informace od druhého jedince

TVRAY bakterií

1. tvary buněk:

   1. kulaté: koky, diplokoky, streptokoky, stafylokoky

   2. tyčinkovité: tyčky (bacily), vibria, spirily, spirochety

   3. další

2. podle bičíků

   1. monotricha

   2. peritricha (rovnoměrně rozložené bičíku po celém povrchu)

   3. lofotricha (více bičíků na jedné straně)

   4. amfitricha (stejný počet na obou stranách)

Výživa bakterií

1) autotrofní

- fotoautotrofní (energii získávají ze slunečního záření-fotosyntézou)

- chemoautotrofní (energii získávají oxidací anorg. látek-chemosyntézou)

2) heterotrofní (energii získávají z organických látek). Formy života:

- parazitismus – živý jedinec

- saprofytismus – z mrtvol

- symbióza – prospěch oběma