MO-8.-prokaryota

Alois Alzheimer (1864 - 1915), německý psychiatr a neurolog. Popsal progresivní demenci, která v roce 1907 byla pojmenována Alzheimrova nemoc.

• PARKINSONOVA NEMOC

postihuje 0,1 - 0,2 % populace, u osob nad 65 let je však 10x častější. Typický příznak je třes rukou, prstů, šouravá chůze a svalová ztuhlost. Zpomalená je i mimika a myšlení. Těžce postižení se nemohou hýbat vůbec. Za rozvoj těchto příznaků může nedostatek dopaminu. Onemocnění může být autozomálně dědičné (chromozóm 4)

James Parkinson (1755-1824), anglický lékař, který poprvé popsal klinické příznaky roku 1817. Zabýval se i geologií, hlavně fosiliemi.

• HUNTINGTONOVA NEMOC (chorea)

je vzácnější onemocnění (10 osob ze 100 000). První příznaky se mohou vyskytovat před čtyřicátým rokem života. Je postižena motorika, která je doprovázena psychickými poruchami: deprese, tenze, úzkost, bludy agresivita, demence. Onemocnění má špatnou prognózu, trvá řadu let. Dědí se autozomálně dominantně (chromozom 4).

George S. Huntington (1851- 1916), americký lékař. Progresivní choreu pozoroval u svých pacientů.

• WILSONOVA CHOROBA

postihuje 1 osobu z 30 000. Je způsobena poruchou vylučování mědi z organizmu. Cu poškozuje játra a nervový systém. Familiární nervová nemoc spojená s jaterní cirhózou. Mutace genu na 13. chromozomu.

Samuel A. K. Wilson (1877-1937), syn irského duchovního, neurolog

• PICKOVA NEMOC

je vzácně se vyskytující demence středního a pozdního věku. Hlavními příznaky jsou pomalé změny charakteru a společenský úpadek. Zhoršuje se intelekt, paměť, řeč, později dochází k apatii. Příčina není dosud známa, přičemž mužské pohlaví je ohroženější.

Arnold Pick (1851-1924), český lékař, profesor psychiatrie a neurologie na pražské Německé universitě. Věhlas si získal svou schopností navazovat kontakt s psychotickými pacienty a zjišťovat jejich anamnézu.

Prionovou teorii a definoval americký lékař Stanley Prusiner (1997 Nobelova cena za fyziologii a lékařství).

oddělení: Viry (z lat. vira = jed)

• Virologie = věda, zabývající se zkoumáním virů a virových onemocnění.

• Vždy obsahují pouze jeden typ NK (NIKDY ne oba!),

• Replikujjí se pouze v hostitelských buňkách (=> nitrobuněční parazité) za využití hostitelova proteosyntetického aparátu (biotropní organismy = nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin-chybí ribozomy a tRNA-ani metabolický aparát)

• Velikost: 20 – 400 nm

PŮVOD VIRŮ

3 hypotézy:

• vznikaly a vyvíjely se paralelně s primitivními buňkami. První RNA (struktura schopna se sama replikovat) se vyvíjela ve dvou liniích: virové a buněčné. (Pokud by to byla pravda, RNA viry by byly starší než buněčné formy života).

• vznikly zjednodušením vnitrobuněčných buněčných parazitů

• mohly vzniknout regresivním vývojem ze samostatných buněk nebo z buněčných organel (mitochondrií, chloroplastů)