Filosofie 20. stol. - existencialismus, novotomismus a novopozitivismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Mezi významné novotomisty patří Francouz Jacques MARITAIN. Zabýval se vztahem vědy a mystiky, kterou označil za vrozené poznání, boží inspiraci. Věnoval se též vztahu filosofie a teologie. Sledují prý jeden cíl, ale postupují dvěma směry. Filosofie povznáší k Bohu a teologie přichází od Boha.
Velký vliv na rozvoj moderního křesťanského myšlení měl francouzský teolog, paleontolog a filosof Pierre TEILHARD de CHARDIN. Na podkladě mnoha vědeckých poznatků vytvořil koncepci přírody a člověka. Pokusil se o to, aby byla smysluplná jak z hlediska vědy, tak z hlediska křesťanství. Svou koncepci opřel o myšlenku evoluce vesmíru, přírody a ducha. V člověku se evoluce stala vědomou sebe sama. Vzniká tak noosféra = sféra ducha. Na člověku jako vědomém činiteli dalšího vývoje evoluce spočívá váha odpovědnosti. Tuto odpovědnost člověk naplňuje personalizací a socializací. Tak se svět ve svém vývoji sjednocuje, zduchovňuje a směřuje k bodu Omega.
NOVOPOZITIVISMUS
Charakterizuje odklon od tradiční ontologické problematiky, tedy od metafyziky. Nezajímá se o to, co je to jsoucno. Odmítá vše, co překračuje bezprostřední fakta. V přírodních vědách, v matematice a v logice došlo k velkým změnám. Nové objevy vyvolaly radikální empirismus - druhý pozitivismus - empiriokriticismus. Hlavním představitelem byl Ernst Mach z Chrlic u Brna a Richard Avenarius. Hlavní zájem vzbudila logika - novopozitivismus získal název logický empirismus. Ukázalo se, že mezi velké problémy světa patří problém jazyka a sdělnosti.
Bernard RUSSELL byl britský filosof, logik a matematik. Jediný účinný nástroj spatřoval v přírodovědě. Svou nauku o realitě nazval logický atomismus. Filosofie je s logikou neslučitelná, může proto pracovat jen v oblastech, které nejsou přístupné exaktnímu bádání. Úkolem filosofie je problémy ukazovat a popisovat, ne je řešit.
Rudolf CARNAP rakouský filosof a logik, profesor na německé universitě v Praze, představitel Vídeňského kruhu. Za hlavní úkol filosofie považoval analýzu přírodovědného poznání s cílem upřesnit vědecké pojmy na základě matematické logiky. Usiloval o sjednocení jazyka a vědy. Fascinovaly ho umělé jazyky.
Vídeňský kruh chápal vědu jako systém výroků a filosofii jako metodu, která smysl těchto výroků analyzuje. Filosofie jako metoda má odlišit smysluplné věty od nesmysluplných. Věta je smysluplná tehdy, je-li nejen gramaticky a logicky správná, ale lze ji i verifikovat - ověřením na konkrétní zkušenosti ji určit jako pravdivou či nepravdivou. Metafyziku nelze verifikovat, je smysluprázdná.
Ludwig WITTGENSTEIN byl rakouský logik a filosof, který patřil také k Vídeňskému kruhu. V Logicko-filosofickém traktátu formuloval východiska logického pozitivismu. Předmětem filosofie už není obsah vědomí, nýbrž jazyk, kterým hovoříme o faktech. Jazyk - způsob vyjádření je naší konstrukcí světa. Nejvhodnější jazyk je v matematické logice. „O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet.“ Ve druhé etapě dospěl k závěru, že nelze konstruovat ideální jazyk vědy. Jazyk je souborem různých pravidel. Zaměřil se na analýzu reálného jazyka. Jazykové hry jsou formou života.