Filosofie Indie a Číny, antická filosofie

1.sumg (960 – 1279) 2. Ming (1368 – 1644) 3. Čching (1644 – 1911)Období sung= racionalistická škola (rozum)Ču-si= spojil starou konfuciánskou tradici s novou reflexí = dva hlavní principy jeho učení :li = univerzální světový rozum a jeho protikladčchi = hmota – tento protiklad je mu totožný s prtikladem jing a jangObdobí ming= v této době vynikl Wang jang-ming = velký odpůrce ču-šiko, obrátil neokonfuciánství idealistickým směremObdobí čchingTai–tung Üan= snaží se spojit všechny myšlenky konfucianismu = empirická škola – klade důraz na zkušenostiCharakter a význam čínské filozofie= základní motiv fil. Myšlení číňanů – usilování o harmonii (zlatý střed) = myšlenka souladu člověka s veškerenstvem = --- II --- s přídodou = odpor číňanů ke všem jednostrannostem a extrémům = myšlenka vzájemného působení 2 principů (jing a jang) = tolerance čínského myšlení (trojí učení – konfucianismus, taoismus, buddhismus)2. V ČEM SE TYTO SYSTÉMY LIŠÍ OD ZÁPADNÍCH= indické myšlení je vázáno na tradice (veškeré myšlení se opírá o védy) = indickému systému je vlastní praktická tendence rozumu = podle indické fil. Se pravda nachází za hranicemi rozumu = typická myšlenka pro indické systémy je stěhování duší = pro indické systémy je velkolepá tolerance = podceňování pozemských věcí3. PŘEDSOKRATOVSKÁ FILOZOFIEThálés z Miléthu (624 – asi 524 př.n.l.)=zjistil výšku egyptských pyramid tak, že měřil jejich stíny v určitou denní dobu = objevil řadu matematických pouček (Tháletova kružnice = předpověděl zatmění Slunce = nejtěžší věcí ze všech : znát sebe sama = za pralátku považoval voduAnaximandros ( 610 - asi 549 př.n.l.)= zakladatel filozofie jako samostatné vědy (dílo: O přírodě = fil. Termín – arché – počátek, princip = za pralátku považoval apeiron – nekonečno („ vše objímá, vše řídí“) = jako první se oddělil od mytologieAnaximenés ( asi 585 – 528 př.n.l.)= za pralátku považoval vzduch=protikladné procesy: „zhušťování a zřeďování! = mechanismus, kdy z pralátky vše vznikáPythagoras ( asi 580 – 500 př.n.l.)= matematik (pythagorova věta), věděc, filozof = poprvé použil slovo filozofie = za základní princip zvolil číslo – stavební prvky světa = jako první nazval svět kosmem = vše je uspořádáno dle číselných vztahů = v etice vyžaduje disciplínu, střídmost a zdrženlivost = phytagorovci převzali představy o duši a převtělování

ELEATÉ Xenofanés z Kolofónu (570 – 470 př.n.l.)= zahajuje útok proti starému řeckému náboženství = podle jeho teorie je Bůh jen jeden, největší a odlišný od fyzické a psychické podoby lidíParmenidés (asi 540 – 470 př.n.l.)= bytí je a nebytí není = popření pohybu = determinismus – řád světa je jednou provždy určen = poznání – myslet a být je totéžZenón z Eleje ( asi 490 – 430 př.n.l.)= metoda nepřímých důkazů = aporie – nesnáz, bezradnost 1. Závod Achila s želvou -> nikdy ji nedohoní 2. Letící šíp -> nemožnost pohyb zachytit 3. StadionHérakleitos z Efesu (asi 540 – 480 př.n.l.)= osamělý myslitel = pesimistický -> plačící filozof, temný filozof = za pralátku považoval oheň= podstatou všeho bytí je dění = veškeré dění se odvíjí jako směna protikladů, všemu ve světě je společný logos (rozum), člověk je tedy bytost, která logu nerozumíMLADŠÍ FYZIKOVÉ Empedoklés (asi 490 př.n.l.)= je nazýván eklektikem = nalézáme u něj myšlenku o stěhování duší, střídání vzniku a zániku světa = zakládá představu o čtyřech elementech= hnací a formující síly všeho dění – láska a nenávistAnaxagorás (asi r.500)= za pralátku považuje semena, nebo zárodky věcí = zavedl abstraktní filozofický pojem – NúS – myslící, rozumný, všemohoucíATOMISTÉ Leukippos= většina jeho výroků, které se zachovaly se vztahují k Démokritovi = žádná věc nevzniká bez příčinyDémokritos z Abdéry (asi 460 – 360 př.n.l.)= nazýval se smějícím filozofem = etika – blaženost, které může člověk dosáhnout, spočívá v radostné spokojenosti mysli = předpokládá že existuje nejsoucno (protikladem Parmenida) = podle toho vyplývá, že svět je z plného jsoucna, které vyplňuje prostor a nejsoucího prázdna, prostoru = atomy – nezanikají, jsou neměnné, ale mají rozdílnou velikost a váhu = pohyb atomů – vše se děje podle železné zákonitosti = duše člověka – i člověk, jeho tělo a duše se také skládá z atomů