Filosofie Indie a Číny, antická filosofie

3. Ortodoxní systémy indické filozofiePrameny: 1. Upanišady – jen ty, které byly sepsány v této době 2. Sútry – velmi krátká rčení, shrnutí základních myšlenek 3. Mahábhárata – indický národní epos + fil. učení 4. Zákoník Mannův – dotváří myšlenky BhagavadgítyNejvýznamnější ortodoxní systémy:a) Njája a vaišéšikaNjája = důkaz, pravidlo = systém njája založen na poli logiky a dialektiky = autorem základního textu byl Gautama - první pokus vyložit umění správného logického usuzováníVaišéšika = výklad světa – v oblasti metafyziky a filozofie přírody vaušéša = rozdíl, zvláštnost = snaží se o poznání světa odhalováním rozdílů = později oba systémy splynuly v jedenb) Sánkhja a jógaSánkhja = číslo, výčet = systém, který jsoucno vymezuje výčtem toho, co obsahují = sánkhja je dualistický systém – prakrti, purušaprakrti = původní příroda, princip materiální, aktivní, v ustavičném pohybu, ale chybí mu vědomí sama sebepuruša = princip čistě duchovní, není aktivní, ale oduševnělýJóga = nauka, chce ukázat cestu k moudrosti a spasení = systém založen na praktické stránce (dosahování cílů) = považována jako praktický doplněk teoretické nauky Sánkhja = jóga se od sánkhja liší v tom, že zná svého osobního boha, tento býh však není tvůrcem a vládcem světa, ale je vševědoucíJho = sebevláda, disciplína

Jogín musí podstoupit dlouhou a namáhavou cestu, která má 8 stupňů: 1. Všeobecné etické principy

2. Pravidla morálky jedince

3. Cvičení jogových pozic

4. Jógové dechové techniky

5. Ovládnutí smyslů

6. Koncentrace mysli

7. Meditace 8. Splynutí s Universem Jogín na této cestě získává různé divotvorné a nadpřirozené sílyc) Mimánsa a védántaMímánsa = škola, která potírá systémy vzniklé od konce védké školy = hlásí se k návratu posvátné tradici a předepsaným formám náboženského životaVédánta = konec védů, původně označovali upanišady = postupně přešli ve filozofický směr = existuje značný počet škol – nejvýznamnější (klasická) – založil Šankara2. Filozofie staré Číny= Čína je svou rozlohou a počtem obyvatel takovým „světem sám pro sebe“ = díky zeměpisné izolaci (oceán, pouště, pohoří) je Čína kulturně uzavřena, nabízí obraz jednotné kultury = Číňané jsou na jedinečné kulturní úrovni, proslavili se mnoha objevy (hedvábí, porcelán, papírové peníze, kompas, střelný prach,…), vynikali ve státovědě, v organizaci společnosti, výtvarném umění a literatuře = zaznamenané dějiny Číny sahají až k císařům 3000 let př.n.l. = zvláštní pozornost vyžaduje čínský jazyk a písmo ( jednoslabičná slova, nečasují, neskloňují,…)vývoj čínské filozofie:1. 600-200 př.n.l. – konfucianismus, taoismus, mohismus + sofistika, logismus, neomohismus2. 200 př.n.l. – 1000 n.l. – buddhismus, středověká čínská fil., nauka o jing -jang3. 1000 – dnes – neokonfucialismus1. 600-200 př.n.l.a) KonfucialismusKonfuciův život= nejvlivnější čínský myslitel (čínsky Kchung-fu-c‘) = učil dějiny, básnické umění a formy slušeného chování = působil jako úředník (ministr spravedlnosti)9 klasických knih : prvních 5 ťing knih – kanonické knihy1.kniha – I-ťíng (kniha proměn), fil. Nejvýznamnější a nejstarší zachovaný dokument fil. Myšlení vůbec, číňané používají knihu k vykládání budoucnosti2.kniha – Š-ťing (kniha písní), obsahuje lidové písně o přírodě, lásce, obětní zpěvy, ale i politicky zaměřené písně3.kniha – Šu-ťing (kniha listin), čínské dějiny až do Konfuciovy doby, obsahuje zákony, výnosy vládců i s výklady4.kniha – jaro a podzim5.kniha – Li-ťing (zápisy o lidech), obsahuje předpisy etiky, mravů a zvyků + další tzv. klasické knihy, jejich autorem není Konfucius, ale obsahují jeho učení6.kniha – Lun-jü (Konfuciovy rozpravy)7.kniha – Ta-süe (velké učení)8.kniha – Čung-jung (nauka o středu), pochází od konfuciova vnuka9.kniha – autor Mencius – konfuciův žákCharakter konfuciánské filozofie= příklon k člověku a praktickému životu = proto nepředpokládá žádný propracovaný a uzavřený systém logiky, etiky či metafyziky = Konfucius se snažil své žáky přimět ke vlastnímu myšlení = na prvním místě u něho stojí blaho lidu = celá jeho nauka je sbírkou zásad chování a mravních příkazů = Konfucius v člověku nevidí jen izolovaného jednotlivce, ale nazírá na něj v kontextu s rodinou, společnosti a státuMravní ideál= člověk znající svět, zralý, mudrc, který ve všem zachovává pravou míru = ustavičná sebevýchova, mravní vážnost, upřímnost = dobro oplácí dobrem, špatnosti čelí spravedlnosti = „co sám nechceš, nečiň druhým.“Stát a společnost= Konfucius žádá poctivost, vážnost, příkladné chování vládců a zachování tradičních závazků = aby byl ve státu řád a blaho, každý musí začít sám u sebe ve svém vlastním nitru = podle Konfucia to neplatí pouze pro jednotlivce, ale i pro vládce, kteří nemají vést lid násilím a měli by jít lidem příkladem = pro zachování a upevnění státu je důležitá výchova = Konfucius požaduje zlepšení veřejné výuky, přístupné všem = dále zdokonalování uměleckého cítění a výchovy ke slušnosti a mravnostib) TaoismusLao-c‘= narodil se r.600 př.n.l. = hleděl si tao a ctnosti = cílem jeho učení je zůstat skryt beze jména = Tao-Ti-Ťing = kniha o cestě, ctnosti – 2 knihy, 81 kapitol, obsahuje metafyzické, etické a politické názory Lao-c‘Tao= základní pojem filozofie Lao-c‘ = „tao“ = cesta, rozum = učení Lao-c‘ -> fil. Směr – náboženský směr – taoismus = tao je neuchopitelný prazáklad světa = je to zákon všech zákonů, míra všech měr = „tao, které je stále věčné, nemá žádné jméno“ = naše poznání může nanejvýš dospět k jistotě nevědění = „vědět, že nevím, to je nade vše“ = tao si však můžeme uvědomit tím, že procitneme s pokorou a oddaností = vnitřně se odpoutáme od lidského života a otevřeme se tomu, co vládne zemí i nebesy – pravý středPraktická etika= klíčem k etice Tau-te-ťingu je prostota = prostý život nedbá na zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání = cílem je dojít ke klidu a osvícení = osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě = ten, jehož skutky jsou v souladu s tao, s tao splývá = kdo dosáhl nejvyššího cíle a vzdal se sebe, získal nesmrtelnost = zrak urozenéhoStát a společnost= vládce má vládnout bez přemíry slov, bez zbytečných zákonů, příkazů a zákazů, ale vyzařováním vlastního spokojeného a ctnostného bytí = vládce má působit především svým vzorem = kde panuje tao, tam vládne mír = mudrc si protiví zbraně a války (zbraně používá pouze v nouzi a s odporem)= ideál – lidé žijí pod vládou tao, v prostotě, jednoduchosti, pokoji a blahobytu Učení Lao-c‘ nemělo žádné pokračovatelec) Mohismus = zakladatel Muo-Ti (Mo-c‘), narodil se 500 př.n.l. = je to praktická filozofie prospěšnosti = vládcové se mají zaměřit na bohatsví a přibývání obyvatel = vše je orientováno na praktickou životní zkušenost