Olbracht Nikola Šuhaj loupežník

Ve vesnici vznikají konflikty. Poté zradí Nikolu dva kamarádi, protože na něj byla vyhlášena odměna třicet tisíc za jeho hlavu. Díky Eržice, která ho varovala, se nic nestalo. Nakonec ale Nikolu a jeho bratra Juraje ubijí dva kamarádi sekerou, protože by rádi získali finanční odměnu. Vrazi se chlubí četníkům, ale četníci jim vysvětlí, že získat odměnu je velice složité a dopadení také vezmou jako svoji zásluhu. Lid pláče, že je Nikola Šuhaj – jejich hrdina, z něhož se stala legenda - mrtev.

Po Nikolově smrti se narodí malá Anča, dcera Nikoly a Eržiky.

• určení smyslu díla

Autorovi určitě šlo o oslavu Šuhaje a jeho vlastností, které by měly podle autora lidé mít. Je to nebojácnost, neboť Nikola měl zájem na tom, aby se měl dobře celý lid. Miloval jednu ženu a nepodváděl ji. Bohatým bral a chudým dával.

• pravděpodobný adresát

Autor zde popisoval krásnou přírodu v Zakarpatské Ukrajině. Líčil také chudobu. Češi = neznámí lidé v Zakarpatské Ukrajině.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Jedno z nejslavnějších děl Ivana Olbrachta, které vyšlo v roce 1933. Dílo tedy vyšlo za autorova života, ale neřadíme ho k levicově zaměřené próze (není politicky zaměřené). Olbracht se nechal inspirovat postavou Oleksy Dovbuše, lidového zbojníka, který žil na Podkarpatské Rusi v 18. století.

• tematicky podobné dílo

Alexander Dumas st. - Robin Hood: Robin Hood také bohatým bral a chudým dával.

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Filmové zpracování se mi příliš nelíbilo. Musím uznat, že jsem se celý příběh dosti nudil, i výkony herců byly takové statické a nekvalitní. Takový Robin Hood po česku. V hlavní roli Petr Čepek. Název filmu Nikola Šuhaj loupežník natočen v roce 1977, režie: Evžen Sokolovský.

Podle románu vznikl také muzikál Balada pro banditu.

Zde žije ještě Bůh. Starý bůh země. Ničí ledovými vichry a jarními přívaly vod vše neduživé a slabé, aby mohl milovat ty, v nichž se mu dobře zalíbilo; stromy, peřeje toků, zvířata, lidi, skály; vše stejnou láskou, rozmarnou, krutou i štědrou, jako středověkých vládců. Sklání se v horkých poledních nad prameny, aby z nich pil miskou dlaně, a odpočívá v korunách starých javorů; hraje si s medvědy v houštinách, laská se s jalůvkami uprchlými od stád a se zalíbením dívá na lidská mláďata, usnulá v mechu pod stínem jeho větví. Prastarý pohanský Bůh, Bůh země, pán lesů a stád. Jen to jest důležité. A ještě toto: V úzkých údolích, na stráních, kde lesy nechaly kousek místa loukám, nebo nahoře na poloninách žijí lidé. Bydlí v chýších podobným domům na kuřecích nožkách nebo, jsou-li v skupinách, rodině kozáků pod břízami. Muži voní větrem a ženy kouřem jizeb. Jsou pastevci a dřevorubci, neboť nedospělí posud do stadia zemědělského a pluh nebyl v těchto krajích ještě vynalezen. Potomci pastýřů, uprchlých do těchto nepřístupných hor před nájezdy tatarských nevolníků, uprchlých před karabáči a šibenicemi podstarostů a atamanů pana Josefa Potockého, pravnicu vzbouřenců proti vyděračství rumunských bojarů, tureckých pašů a maďarských magnátů, otcové, bratři a synové po zabitých na jatkách rakouských císařů, a sami týráni židovskými lichváři a novými českými pány.