Vývojové etapy

Vysvětlit pojmy autorita pedagoga, sympatie, důvěra
a respekt se způsoby vedení (autoritativní, demokratické, liberální)?

Abychom získali toto všechno u daného jedince či celé skupiny, musíme s každým jedincem navázat vztah. Aby nám důvěřoval a respektoval nás musíme ho co nejlépe poznat
a komunikovat s ním.

Autorita pedagoga:

Slovo autorita (z latinského augere - posílit, podpořit, uplatnit) označuje:

• Osobu, jejíž názory, postoje či rozhodnutí ostatní členové skupiny obvykle přijímají
  a řídí se jimi.

• Jejich vztah k tomu, od něhož taková rozhodnutí, rady a postoje očekávají.

Termínu autorita se ve spojení s učitelem používá ve dvou významech:

• V prvém z těchto významů je autorita pravomocí, legitimní mocí vyplývající
  z formálního (úředního, právního) postavení učitele jako zástupce společnosti vůči žákům - formálně pověřeným určitým rozhodováním, například organizováním vyučování, hodnocením a klasifikováním žáků apod. V tomto významu se jedná o tzv. formální autoritu; je dána zákony a předpisy, které vymezují postavení učitele.

• Ve druhém významu označuje autorita určitou kvalitu vztahu žáků k učiteli, spočívající
  v dobrovolném přijetí, dobrovolném uznání vedoucího postavení učitele žáky. Jedná se o tzv. neformální autoritu. Neformální autorita není automaticky dána formálním postavením učitele, ale učitel, který jí chce dosáhnout, o ni musí usilovat. Dosáhne-li jí, není to nic konečného – autoritu je potřeba neustále udržovat a obnovovat v čase a vůči novým žákům.

Mezi podmínky, které rozhodují o tom, zda a jak si bude schopen budovat u žáků autoritu, patří:

• Odborná způsobilost učitele - je to podmínka nutná, bez ní učitel autoritu žáků asi nezíská. Na vysoké škole by si měl budoucí učitel osvojit dostatečně hluboké znalosti ve svém předmětu, které mu poskytnou potřebný nadhled nad středoškolskou látkou. Učitel takových předmětů, jako je především informatika, ale také fyzika
  a matematika, si však musí být vědom, že jeho znalosti zastarávají a potřebují neustálé doplňování, aby postačily pro aktualizaci učiva a pro reakce na otázky žáků o nových výsledcích a objevech vědy a techniky.

• Pedagogická způsobilost učitele (pedagogické mistrovství) - sem patří dovednosti, které dělají učitele učitelem. Záleží na tom, jak se učitel dokáže připravit na výuku, naplánovat její cíle, rozvrhnout učivo, organizovat vyučování, prezentovat a vysvětlit. Vést žáky k jejímu osvojení, zaujmout je, udržet jejich pozornost, hodnotit žáky, řešit konflikty, jak se chová vůči žákům, jak se vyjadřuje, jak se žáky komunikuje nejen verbálně, ale i neverbálně atd.

• Vztah učitele k žákům - žáci rychle rozpoznají, jaký k nim má učitel vztah - zda je to vztah kladný, zda má učitel o ně zájem, zda mu na nich záleží - či na druhé straně zda je k nim učitel lhostejný či dokonce negativně zaujatý.

• Vztah učitele k vlastnímu předmětu - pozitivní vztah učitele k vlastnímu předmětu. Aktivní zájem o něj je podmínkou nejen pro to, aby učitel byl schopen vzbudit u žáků zájem
  a motivovat je k učení, a tak jim umožnit, aby se učili efektivně, ale je také předpokladem pro vznik vztahu neformální autority mezi učitelem a žáky.

• Osobní vlastnosti učitele - mezi nejčastěji zmiňované vlastnosti, které uvádějí žáci
  v souvislosti s autoritou učitele, patří spravedlivost (objektivnost), pravdomluvnost, čestnost, důslednost, otevřenost, transparentnost jednání, dodržování pravidel zavedených explicitně nebo zvykově v jeho interakci se žáky, čestnost, sebeovládání, klidné vystupování, určitá míra tolerance (přílišnou toleranci však žáci odsuzují)
  a přiměřená náročnost (žáci příliš neocení, má-li na ně učitel nízké nároky). Žáci odmítají učitele nervózní, nejisté, málo sebevědomé, bezradné, vznětlivé, protekcionářské, zbabělé (před nadřízenými, před rodiči, před žáky) a ty, kteří se je snaží zastrašovat.