24) Všeobecná deklarace lidských práv a svobod OSN 1948-1

článek 3  

Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.  

článek 4  

Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky 
jsou zakázány.  

článek 5  

Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení 
nebo trestu.  

článek 6  

Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.  

článek 7  

Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli 
rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje 
tuto deklaraci, a proti každému podněcování  

k takové diskriminaci.  

článek 8  

Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům 
porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.  

článek 9  

Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství.  

článek 10  

Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným 
soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění 
vzneseném proti němu.  

článek 11  

(1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným 
postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti 
obhajoby.  

(2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly 
trestné podle státního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než 
jakého bylo lze použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.  

článek 12  

Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova 
nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu 
proti takovým zásahům nebo útokům.  

článek 13  

(1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.  

(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.  

článek 14  

(1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam 
azylu.  

(2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně odůvodněného nepolitickými zločiny 
nebo činy, které jsou v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.