EU
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
JEA odstraňování fyzických, administrativních a daňových překážek, které brání volnému pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb
Fyzické překážky – hraniční kontroly na vnitřních hranicích členských států
Administrativní překážky - odlišné normy v jednotlivých členských státech, DPH, spotřební daň
Maastrichtskou smlouvou (Nizozemsko 1992/93) vznikla EU a zároveň Evropské společenství
3 pilíře EU
Smlouvy z historie unie (politické kroky) – Evropské společenství + ESUO + EHS + EURATOM
Společná zahraniční politika + bezpečnostní politika
Spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí – azylová, imigrační politika, spolupráce policejní, celní, soudní, od 1999 i víza, azyl a imigrace
Maastrichtem se mění EHS v Evropské Společenství (platilo jen do 2009)
Acquis platí pro celou EU
Schengenská smlouva
podepsána 1985/1995 Lucembursk o volném pohybu zboží a osob, 1997 se stala součástí EU
ČR 12/2007 – premiér Langer – vánoční dárek
Země jsou v S prostoru, ale nejsou v EU: Norsko, Švýcarsko, Island 2008
Země, které jsou v EU, ale nejsou v Schengenu: VB, Irsko
Upravuje:
Společná vízová politika vůči třetím zemím
Společná kontrola vnějších hranic EU
Společné zásady přepravy a pohyby zboží a ochrany při přepravě
Společné zásady ochrany osobních údajů
Komunitární metoda – určuje institucionální způsob fungování prvního pilíře, zde platí EK navrhuje, Rada EU rozhoduje (kvalifikovanou většinou, podle Lisa. Smlouvy 55% zemí, 65% obyvatelstva), 352 hlasů celkem, od r. 2014 změna - superkvalifikovaná většina 72% zemí a 65% obyvatelstva (návrh EK)
Pravidla hlasování v Radě EU
Tzv. zvláštní případy: 72 % členů a 65% obyvatelstva
Při „důležitých“ otázkách musí platit jednomyslnost
Při návrhu vysokého představitele EU existuje tzv. blokační menšina: 4 státy a 35 % obyv.
Počty hlasů jednotlivých zemí tedy zrušeny
Mezivládní metoda je typická pro 2. a 3. pilíř, spočívá v systému mezivládní spolupráce, každý stát brání svoje národní zájmy
Princip subsidiarity je přijímání rozhodnutí co nejblíže občanům EU, EU jedná pouze tam, kde je její činnost efektivnější než činnost na národní, regionální či lokální úrovní
Amsterdamská smlouva 97/99 – zaměstnanost, občanská práva, volný pohyby osob, bezpečnost, posílení vlivu EU ve světě
Smlouva z Nice 2001/2003 – velikost a složení EK, vážení hlasů v Radě EU, hlasování kvalifikovanou většinou, složení EP, systém zesílení spolupráce
2004 přijata Evropská ústava, nutná ratifikace členskými státy
2005 odmítnutí Ústavy ve Fr a Niz
2007 podepsána Lisabonská smlouva, v účinnost vstoupila až po ratifikaci všemi členskými státy, 2009 zefektivnění činnost EU
2008 v Irsku odmítli referendem Lisabon, 2009 opakovaně schválili
1999 měny 11 zemí EU byly nahrazeny eurem a jednotná měna byla uvedena na finanční trhy, od této chvíle za měnovou politiku začala odpovídat ECB – Frankfurt nad Mohanem (Řecko až 2001)
2002 obyvatelé začali používat mince a eurobankovky
Euromince – lícová strana je společná, rubová národní
V eurozóně nejsou VB, Dánsko, Švédsko
Z „nových“ členů euro mají Slovensko 2009, Slovinsko 2007, Malta, Kypr 2008, Estonsko 2011, Lotyšsko 2014, Litva 2015
Mikro-státy, které nejsou v EU a mají euro: Monako, San Marino, Andorra, Vatikán, Kosovo, Černá Hora
jednotlivé vstupy:
zakládající země 1952: země Beneluxu + Francie + Německo + Itálie
1. rozšíření 1973: VB, Irsko, Dánsko (Norové v referendu odmítli) – 9 členů
2. Rozšíření 1981: Řecko - 10
1986: Španělsko, Portugalsko - 12
1995: Rakousko, Finsko, Švédsko - 15
2004: Evropská 10: ČR, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta - 25
2007: Bulharsko, Rumunsko - 27
2013: Chorvatsko - 28