Jednotný vnitřní trh

Hospodářská a měnová unie (HMU)

• první fáze začala 1. července 1990 a obsahovala:

• úplně volný pohyb kapitálu v rámci EU (zrušení devizových kontrol)

• zvýšení částky zdrojů věnovaných na odstranění nerovností mezi evropskými regiony (strukturální fondy)

• hospodářská konvergence prostřednictvím mnohostranného dohledu nad hospodářskými politikami členských států

• druhá fáze byla zahájena 1. ledna 1994 a její součástí bylo:

• zřízení Evropského měnového institutu (EMI) ve Frankfurtu, EMI byl složen z guvernérů centrálních bank zemí EU

• nezávislost národních centrálních bank

• definice pravidel pro snížení národních rozpočtových deficitů

• třetí fáze znamenala zavedení eura. 11 zemí EU přijalo od 1. ledna 1999 euro, které se stalo tak společnou měnou Belgie, Finska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Portugalska, Rakouska a Španělska (Řecko se přidalo 1. ledna 2001)

• funkci EMI převzala Evropská centrální banka, která začala odpovídat za měnovou politiku definovanou a uplatňovanou v eurech

• 1. ledna 2002 byly v těchto 12 zemích eurozóny uvedeny do oběhu mince a bankovky eura. O dva měsíce později byly staženy z oběhu národní měny

• po tomto datu se euro stalo jediným zákonným platidlem na veškeré hotovostní a bankovní transakce v zemích eurozóny, které představují více než dvě třetiny obyvatelstva EU

Konvergenční kritéria

• každá země EU, která chce vstoupit do třetí fáze, musí splňovat těchto pět konvergenčních kritérií:

• cenová stabilita: míra inflace nesmí překročit průměrnou míru inflace tří členských zemí s nejnižší inflací o více než 1,5 %

• úrokové sazby: dlouhodobé úrokové sazby se nesmí lišit o více než 2 % vůči průměrným úrokovým sazbám tří členských států s nejnižší inflací

• deficity: národní rozpočtové deficity musí být nižší než 3 % HDP

• veřejný dluh: nesmí překročit 60 % HDP

• stabilita směnového kurzu: směnné kurzy musí po dobu předchozích dvou let zůstat ve schváleném rozmezí

Pakt o stabilitě a růstu

• v červnu 1997 Evropská rada přijala Pakt o stabilitě a růstu

• představoval závazek k trvalé rozpočtové stabilitě a umožňoval potrestání každé země eurozóny, jejíž rozpočtový deficit by přesáhl 3%

• pakt byl však následně označen za příliš přísný a v březnu 2005 prošel reformou

Euroskupina

• je neformální orgán, v jehož rámci se setkávají ministři financí zemí eurozóny. Cílem těchto setkání je zajištění lepší koordinace hospodářských politik, kontrola rozpočtových a finančních politik zemí eurozóny a reprezentace eura na mezinárodním měnovém fóru.

Nové členské státy a HMU

• jakmile budou splňovat příslušná kritéria, mohou všichni noví členové EU přijmout euro. Slovinsko tak učinilo jako první ze zemí, které k EU přistoupily v roce 2004, když se k eurozóně přidalo v roce 2007. O rok později ho následovaly Kypr a Malta a v roce 2009 pak Slovensko.