Rodinné právo, manželství, otcovství

Manželství zaniká smrtí, nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého. Soud může na návrh jednoho z manželů manželství rozvést, jestliže je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji funkci.

Určování otcovství

Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí 300 dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím 300 dne potom, kdy její dřívější manželství skončilo.

Za otcem se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

Nedošlo –li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.

Za otcem se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

Manžel může do 6. měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Také matka může do 6 měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel.

Vyživovací povinnost.

Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů.

Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného.

Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.