Základní pojmy teorie práva

Systém práva
Obsahové uspořádání právních předpisů

Přehled právních odvětví:
Ústavní právo – uspořádání a řízení státu, orgány státní moci
Správní právo – organizace a činnost státního administrativního aparátu
Občanské právo – majetkové záležitosti fyzických a právnických osob
Rodinné právo – vztahy mezi manžely, rodiči a dětmi, náhradní rodinná výchova
Pracovní právo – o pracovních vztazích a vztazích souvisejících s výkonem práce.
Obchodní právo – o podnikatelských a majetkových vztazích
Živnostenské právo – provozování živností
Trestní právo – vymezuje trestné činy a výši trestů
Finanční právo – peněžní záležitosti
Existuje i soudní právo, které zahrnuje procesní právo ústavní, občanské, trestní a správní.
Procesní právo občanské a trestní – stanoví postup při soudním řízení.
Správní soudnictví – přezkoumává rozhodnutí právních orgánů soudem.
Veřejné právo, např. trestní a správní
Soukromé právo, např. občanské, obchodí, rodinné.

Druhy pramenů práva:

• Normativní právní akty

  • výsledky normotvorné (právotvorné) činnosti státních orgánů, které obsahují závazné právní normy

  • je v nich uskutečňována pravomoc vydávat, měnit či rušit právní normy

  • kodifikované

  • právní normy se vztahují na celou skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu

  • znaky:

    • stanoví, mění nebo ruší právní normy

    • stanoví obsah právní normy

    • dávají právní normě všeobecnou právní sílu

• Soudní a správní precedenty

  • první rozhodnutí státního orgánu (většinou soudu) v dané věci

  • musí jít o případ zdroji práva dosud neregulovaný, takové první rozhodnutí a odůvodnění soudu je do budoucna závazné pro soudy stejného a nižšího stupně

• Právní obyčeje

  • nejstarší pramen práva, vznikl v počátcích formování státu

  • aby by pramenem práva musí:

    • být dlouhodobě užívaný na určitém území

    • konkrétně stanovit určité chování a obyčej

    • ho státní orgány aplikovat – uplatňovat donucení při jejich porušení

  • je formou „živelné“ tvorby práva, je pramenem vnitrostátního a mezinárodního práva

  • nyní je nepraktický, je uplatnitelný jen v období pomalého vývoje společnosti

Normativní smlouvy

• nabývají významu, pokud obsahují obecná pravidla chování, tj. regulují určitou skupinu případů stejného typu a neurčitého počtu

• druhy:

  • vnitrostátní → tzv. kolektivní smlouvy, publikace ve sbírce zákonů nebo věstnících ministerstev

  • mezinárodní → vzájemné ujednání různých států

a) kontinentálně evropský – pramenem práva je zákon, tj. normativní právní akt nejvyššího orgánu státní moci

• navazuje na německou koncepci Rechstaat z 19. století

• právní řád obsahuje garance proti porušování subjektivních práv

• stát je institucí s přesně vymezenými pravomocemi

• principy právního státu: politický pluralismus (společenský systém s více politickými stranami), omezená vláda, dělba moci, suverenita lidu, konsensus (souhlas všech)