Základní pojmy teorie práva

Základní pojmy teorie práva

Právo – soubor pravidel, podle kterých se organizují a řídí lidské spolužití (vývoj od nepsaných právních obyčejů k písemné formě – u států).

• Přirozené – práva automaticky přidělena po narození, nelze vzít

• Pozitivní – co člověk návrh napsal vytvořil

Stát – organizační soustava lidské společnosti, která má: ohraničené území, občany, řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Může úspěšně existovat, když jej ostatní státy uznají jako samostatný subjekt mezinárodního práva. Stát vydává všeobecně závazná pravidla (předpisy), tato pravidla jsou právem příslušného státu.

Souhrn všech právních předpisů je právním řádem státu. Stát vynucuje dodržování právního řádu.

Právní řád – uspořádán stupňovitě podle důležitosti (právní síly) jednotlivých právních norem. Záleží na tom, který státní orgán je vydal a jak se nazývají. Má právo vynutit si dodržování právního řádu. Rigidní = tuhý

Právní řád názorně (pyramida):

• Evropské

• ústava a ústavní zákony – předpisy zákonné (základní)

• zákony a zákonná opatření

• vládní nařízení – předpisy podzákonné (prováděcí)

• vyhlášky ministrů

• vyhlášky nižších státních orgánů (např. obcí)

Zákonnost – důsledné dodržování právního řádu.
Právní vědomí – znalost právního řádu.

V úsilí o zajištění zákonnosti se uplatňují tyto 2 základní zásady:

• Před zákonem jsou si všichni rovni.

• Neznalost zákona nikoho neomlouvá.

Právní normy – všeobecně závazná pravidla chování, dodržování je vynutitelné státní mocí, jsou v písemné formě. Tvorba právních norem se nazývá legislativa (lex – zákon). Postih za porušení právní normy – sankce.

Soubor právních norem – právní předpis.

Poměr mezi právem a morálkou vystihuje věta: Právo je minimum morálky. Kdo nedodržuje ani toto minimum, ohrožuje společnost a může předpokládat, že státní orgány proti němu zakročí.

Druhy právních norem

1. Podle způsobu, jak toto chování vymezují se rozlišují formy:

   1. Zavazující – ukládají povinnost k aktivnímu jednání (např. zaplatit daň),

   2. Opravňující – umožňují volbu způsobu chování (např. pokuta za porušení smlouvy může, ale nemusí být ve smlouvě ujednána)

   3. Zakazující

2. Podle závaznosti normy:

   1. donucující (kogentní) – závazné bezvýhradně (např. povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně při práci)

   2. podpůrné (dispozitivní) – nezávazné (např. ustanovení obchodního i občanského zákoníku o smlouvách – obsah smluv odlišný)

Platnost znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem a stal se součástí právního řádu.

Účinnost – povinnost předpisem se řídit. Období od platnosti do účinnosti – vakacionální (vacatio legis) – čas ke studijní a organizační přípravě.