Základní pojmy teorie práva

Působnost:

• osobní – na které osoby se vztahuje (občanský zákoník se vztahuje na všechny – má obecnou působnost)

• územní (prostorová, místní) – vymezuje prostor, v němž se předpis uplatňuje

• časová – účinnost, od kdy, popř. i do kdy se musí dodržovat

• věcná – kterých záležitostí se předpis týká.

Právní vztahy – Jsou upravené právními normami.

Fyzické osoby

• Lidé. Rozeznává se u nich dvojí právní způsobilost:

  • právní subjektivita neboli způsobilost k právům a povinnostem. Vzniká narozením, má ji i počaté dítě, pokud se narodí živé (dítě nenarozené může dědit a mít majetek ve vlastnictví).

  • způsobilost k právním úkonům, tj. vlastním jednáním zakládat, měnit a zrušovat své právní vztahy, od 18 let nebo uzavřením manželství (od 16 let soudně). – odebrání soudem na tři roky, pak přezkum

Právnické osoby – mají práva a povinnosti

• Uměle vytvořené subjekty, které jednají jako lidé. Jejich podstatu tvoří lidé nebo věci. Rozlišují se:

  • společenství osob (korporace) – obchodní společnost, družstvo, spolek (práva a závazky nejsou právy a závazky jednotlivých členů).

  • Společenství věcí a majetku. Mají-li peněžní podstatu – nadace nebo fondy. Jsou-li podstatou majetková zařízení, např. budovy – podniky, ústavy.

  • Společenství právnických osob – sdružení.

Právnické osoby vznikají na základě písemných smluv nebo zakládacích listin, zápisem do evidence, tj. do obchodního nebo jiného rejstříku. Zanikají výmazem z této evidence – po likvidaci. Při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými. Právnickou osobou je také stát, územní samosprávné celky, obec.

Právní skutečnosti

• Skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.

• K tomu dochází buď samočinně nebo záměrně.

• Rozlišují se 2 druhy právních skutečností:

  • objektivní události – vyplývající z přírodních zákonitostí, které působí na právní vztahy samočinně. Např. úmrtím člověka vznikají dědičné vztahy, zanikají rodinné vztahy. Uplynutím času dítě dospěje a dosažením zletilosti zaniká jeho právní zastupování zákonného zástupce. Přírodní katastrofou vzniká povinnost pojišťovny k plnění.

  • Subjektivní právní vztahy – zakládají se a ruší záměrně, uvědoměle. Např. uzavření smlouvy. Platný právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný (bez nátlaku) a vážně míněný. Právní úkony mohou být jednostranné (unilaterální), např. poslední vůle, dvoustranné (bilaterální), např. smlouva – nejčastější, mnohostranné (multilaterální), např. založení družstva.

Realizace – uskutečňování práva, např. snoubenci absolvují zákonem předepsaný obřad.

Aplikace – jeho uskutečňování individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují, např. stavení úřad vydá rozhodnutí o povolení stavby, jež obsahuje výrok, odůvodnění, poučení o opravných prostředcích. Rozhodnutí nabývá právní moci.