Příběhy_V001_o

[…]

Se způsobem epického zobrazení v Ódě na radost – příběh je tu kladen do vzdáleného, neurčitého časoprostoru, postava je utkávána jen z několika rudimentárních rysů – se setkáváme ve starých mýtech, legendách, hrdinských zpěvech nebo lidových pohádkách. Holanovy příběhy se světu těchto prastarých epických útvarů v lecčems podobají. Ani zde, ani tam nejde o vykreslení individuálních postav, nezdůrazňuje se prostředí, zvláštnosti určitého dějinného úseku. V centru pozornosti jsou nadosobní a opakující se, konstantní lidské vlastnosti a potřeby. V Ódě na radost je například aluze na svatého Václava – motiv monumentalizující. Luciin život, naplněný láskou a pokorou, a její krutá smrt v plamenech mají společné rysy s osudem mučedníků a také všech těch, kdož se obětovali, aby druzí mohli smysluplně žít.

[…]

Proto snad můžeme říci, že Holanův příběh je vskutku ódou na radost, oslavou hrdinky prostě se radující a rozdávající radost jiným. Ovšem ani radost nemůže být trvalá., je vystavena ustavičnému ohrožení zkáze.

[…]

Holan není autor, který by své dílo ukončoval harmonizujícími gesty. Pracuje při vysokém napětí: zázračná radost i děsivý závěr, Lucie a okolní zlý svět, kladné a záporné hodnoty jsou ve stálém schizmatu, nesmiřitelně odděleny. A přece mezi blaženstvím a marností leží někdy jediný suchý list, stačí jeden pohyb ruky… Zde nenajdeme průhledné recepty ani pokojnou důvěru v proud života; na otázku odpovídá hlubší a naléhavější otázkou, která rozevírá znepokojivé propasti. A právě v tom je životnost Holanova díla.

(J. Holý, Rozumět literatuře)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.