27. Socializace člověka

27. MO

Socializace člověka

– socializace – proces postupného začleňování člověka do společnosti, uvědomování si

vlastního já, končící plnohodnotným fungováním ve společnosti

– celoživotní proces končící až smrtí jedince

– člověk se rodí do určité situace a s určitou výbavou –> předznamenáván

proces socializace

– člověk si v procesu socializace osvojuje jazyk, specifické vidění světa, názory,

postoje i vlastní identitu (personalizace)

– je nutná, aby člověk mohl žít ve společnosti a koexistovat s jinými lidmi

– součástí je akulturace – osvojení s kulturního bohatství a akulturace –

zasouvání do dané sociokulturní reality tzn. zvládání jazyka a osvojování si

daných norem a hodnot

– pokud neproběhne socializace, hrozí negativní sankce – např. marginalizace

(=postupné odsouvání jednotlivců nebo skupin na okraj společnosti) a sociální

exkluze (=vyloučení některých jedinců nebo i skupin obyvatelstva na okraj

společnosti, a to především z trhu práce)

– druhy: 1. záměrná

–> cílevědomý proces

–> proces utváření žádoucích kvalit osobnosti + kontrola chování

prostřednictvím sankcí, odměn a trestů

–> např. výchova, vzdělávání

2. nezáměrná

–> rodiče, filmy, reklama, knihy, vzor u dospělých

– fáze: 1. porozumění společenské kultuře, v níž jsme se narodili

2. internalizace

–> zvnitřňování souboru hodnot a norem dané společnosti

3. vytvoření sociální role

–> jednání jedince, který zastává určitou společenskou pozici

–> je pozorovatelná a měnitelná

– primární socializace – nejdůležitější, má vliv na rozvoj jedince

– začíná v rodině + nejbližší příbuzní

– malé skupiny s osobním kontaktem mezi členy

– vysoká intimita, důvěra, silné citové vazby a relativně

dlouhé trvání skupiny

– sekundární socializace – zahrnuje vše kromě rodiny

– skupiny, ve kterých proces socializace pokračuje

– např. pracovní spolky, politické strany...

– resocializace – obnovení stavu k určité sociální skupině nebo společnosti

– přijetí nových norem a hodnot spojených s novým sociálním

postavením

– základní socializační činitelé: 1. vnější

–> rodina, vrstevníci, škola, média

2. vnitřní

–> seberegulace

– sociální učení – získávání zkušeností v sociálních situacích

– do 3 let je nositelem rodinné výchovy matka (interakce matka-dítě)

– identifikace – napodobování

– dítě pozoruje chování rodiče stejného pohlaví a zvnitřňuje

jej

– internalizace – zvnitřnění a ztotožnění s morálními normami a standardy

– odchylka vyvolává pocit viny

– dospívání a dospělost

– imitace – celoživotní proces napodobování pozitivních vzorů

– napodobujeme sympatické a úspěšné osobnosti jako klíč

k úspěchu

– sociální percepce – to, jak vnímáme ostatní osoby