27. Socializace člověka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
– sociální komunikace – základní forma mezilidského dorozumívání (sdělování a přijímání
informací)
– proces komunikace je uskutečňován pomocí jazyka
– s komunikací se setkáváme např. i u hmyzu, který si předává
informace pomocí pachu/tance...
– proces interakce, kterého se aktivně účastní osoba sdělující určitý
obsah (komunikátor) a osoba přijímající určitý obsah (komunikant)
– sdělení má slovní nebo mimoslovní formu
– složky komunikace – osoba, od níž sdělení vychází (komunikátor)
– osoba, která sdělení přijímá a dešifruje
(komunikant)
– obsah sdělení (komuniké)
– účinek vyvolaný komunikací (pláč, smích)
– komunikační šum – nedorozumění
– emocionální šum – sympatičnost při komunikaci
– hermeneutika – vysvětlování obsahu (–> hermeneutický kruh:
postupné poznávání od začátku ke konci)
– formy mezilidské komunikace: gesta, neverbální vyjádření úmyslů,
obrazová prezentace, symbolická komunikace
– 3 základní typy: 1. meziosobní
–> uskutečňována jazykem, slovy a
neverbálními prostředky nejběžnější formou
– rozhovorem
–> sděluje něco o něčem druhému člověku
–> slouží k vzájemnému dorozumění,
ovlivňování a vyjadřování vzájemných vztahů
2. skupinová
–> vytváří složitější komunikační sítě
–> např. školní vyučování
3. masová
–> uskutečňována prostřednictvím tisku,
rozhlasu, televize
– dělení: 1. symetrická x nesymetrická
–> symetrická – všichni reagují
–> nesymetrická – jeden se ujme slova
2. harmonická x konfliktní
–> harmonická – bez přílišných emocí
–> konfliktní – komunikace s konfliktním člověkem
3. soutěživá x spolupracující
4. formální x neformální
– komunikační manévrování – zesměšňování, citové vydírání,
vyhrožování, mlčení, uhýbání
– asertivita – prosazení názoru neútočnou cestou
– umět říci ne
– to co říkám, doprovázím gesty, mimikou...
– eristika – porazit někoho v komunikace, ale nemít pravdu
– zóón politicon – člověk je tvor společenský
– pojem používaný už v antice Aristotelem
– citová deprivace – dlouhodobé neuspokojování citových potřeb
– neuspokojování potřeby dotyku, lásky, přátelství, jistoty
– např. v rodině, která neplní řádně své funkce (mnoho zaměstnaní
rodiče, rozvod,...)
– posilování – patří mezi obecné mechanismy sociálního učení
– „zpevňování“
– je založeno na odměnách a trestech
– sociální odměnou jsou různé formy pochvaly, projevy sympatie, uznání, lásky
– sociálním trestem je projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení, odepření projevu
sympatie, pohrůžky
– svědomí – vnitřní instance, „mlčenlivé volání“, které vede soudy člověka o tom, co sám
způsobil nebo co se chystá způsobit