Komunikace a chyby při komunikaci

Komunikace a chyby při komunikaci

Komunikace je základníma velmi důležitým prvkem lidské interakce. Uvádí se, že nelze nekomunikovat. To znamená, že i když nic neříkám, tak svým chováním a jednáním vlastně předávám informace svému okolí.

Ve zdravotnictví je komunikace zásadním nástrojem k předávání informací. Také by v tomto prostředí měla komunikace sloužit jako podpůrná metoda napomáhající k úzdravě nebo alespoň k částečnému zlepšení zdravotního stavu pacientů. Na místo toho mnozí zdravotníci používají komunikaci jako nástroj k devalvaci a snižování důstojnosti pacientů, popřípadě i jako nástroj vlastní moci nad pacientem. Setkáváme se tak s mnohými komunikačními prohřešky, které vedou ke zbytečným konfliktům nebo k pocitům ukřivdění a uzavření se do sebe. Možná tato situace vzniká z nedostatku informací zdravotníků o efektivní komunikaci, možná je to také na základě nedostatečného vzdělání v oblasti komunikace, možná je to proto, že komunikovat neproduktivně je velice jednoduché. Nevím, kde jsou všechny příčiny, ale rozhodně je potřeba tyto komunikační nedostatky řešit, protože nevhodná komunikace je v rozporu jednak s etickým kodexem zdravotních sester, jednak s principy moderního ošetřovatelství a také s obecnou morálkou naší společnosti.

Maligní sociální psychologie, tak jak ji popisuje Kitwood a Bredin ve své knize Person to Person, znamená zhoubné, škodlivé, destruktivní psychologické a sociální dedukce, doměnky a chování vyskytující se jako konstantní součást sociálního prostředí. Důsledky destruktivních psycho-sociálních procesů mají negativní vliv na pacienta a poškozují lidi v okolí. Ktwood a Bredin uvádějí příklady destruktivního chování a maligní komunikace a odkazují na příklady dobré praxe, tzn, jak se chovat a komunikovat, tak abychom pacienta povzbuzovali, motivovali a evalvovali. Práce obou autorů je hlavně zaměřená na péči o lidi s demencí, ale všechna doporučení se dají využít při běžné komunikaci ve zdravotnickém zařízení, protože velká většina komunikace probíhající napříč všemi zúčastněnými osobami – lékaři, sestry, pacienti, rodinní příslušníci, by se dala označit jako maligní a neproduktivní.

DÚ – najdi české významy slov

Jak komunikujeme

• Verbálně X neverbálně

• Produktivně X neproduktivně

• Partnersky X paternalisticky

• Evalvace X devalvace

Chyby v komunikaci a chování zdravotníků

• Zrádcovství, podvádění, lest - záměrně nemluvíme pravdu s cílem usnadnit si práci

  • Infantilizace - přístup jako k malému dítěti, používáme zdrobněliny, děláme věci za něj

  • Nálepkování, labeling - dáváme klientovi nálepku např. hysterka, stěžovatel..

  • Stigmatizace - zařazujeme klineta do skupiny osob, k níž se vztahuje nějaký předsudek např. psychiatrický pacient, dementní, sebevrah

  • Ignorování - nereagování na klienta, když k nám hovoří, mluvení o klientovi v jeho přítomnosti jako o třetí osobě, vstup do pokoje bez zaklepání

  • Odmítání - nevycházíme vstříc potřebám klienta

  • Netrpělivost, nerespektování tempa -nutíme klienta dělat věci rychle, předáváme informace rychle

  • Vynucování, nařizování - přikazujeme a zakazuje - musíte, nesmíte

  • Zapuzování, odhánění - posíláme klienta pryč, necháváme ho čekat, odmítáme s ním mluvit, když dělá problémy

  • Zhmotňování, zpředmětňování - označujeme lidi jako věci, zacházíme s nimi jako s věcmi

  • Výsměch, posměch - bavíme se na vrub klienta, děláme nevhodné poznámky, zvedáme oči, ironizujeme

  • Zneschopňování - nevytváříme prostor pro samostatné jednání klienta, nevyužíváme jeho schopností

  • Ponižování, pohrdání, podceňování, bagatelizování - sarkastické poznámky, nepřikládání významu informacím od klienta

  • Obviňování, nařčení - vyčítáme klientovi, že něco způsobil, že něco udělal špatně

  • Zastrašování - strašíme klienta s cílem přimět ho udělat, co chceme