3. Stručná historie psychologie a hlavní psychologické směry

- snaží se zkoumat proces adaptace živočicha na prostředí

- cílem je předvídání a ovládání chování

- extrospekce („ vnější pozorování je objektivní, dá se tedy změřit“)

Neobehaviorismus

- počátek ve 20. století v Americe

- zachovává myšlenku behaviorismu (důraz na chování a metodu „stimul - reakce“)

- usuzuje, že vznikají uvnitř organismu pochody, které tyto vztahy zprostředkovávají

- využití: pokud terapeut uspořádá vhodné podmínky – učení nebo odnaučování automaticky

- zakladatel – Edward Tolman (1886-1959)

„Naše chování (R) je závislé nejenom na S, ale navíc se lomí vnitřními podmínkami organismu (2 lidé na stejný S reagují rozdílně).“

- John Watson – pokus s bílým králíčkem (podmíněná reakce strachu u 11-ti měsíčního chlapce jménem Albert B, umísťovali poblíž chlapce nejprve bílou krysu, následně ale i další bíle srstnaté předměty, současně se však při každé expozici ozval nepříjemný silný úder kladiva do železné tyče, pokus probíhal asi 3 měsíce a za tu dobu se u malého chlapce vytvořila podmíněná reakce - strach z bílé krysy a následně i z kožešinového kabátu, králíka, s touto studií byl také velmi diskutovaný etický rozměr celého experimentu, neboť Watson a jeho studentka již neudělali nic proto, aby chlapce jeho strachu zpět odnaučili)

Kognitivní psychologie

- je celostní, tvarovou psychologií

- zakladatel: George Kelly (1905-1967)

- předmět - mentální (myšlenkové, rozumové, duševní, psychické) a poznávací procesy

- soustřeďuje se na to, co se děje uvnitř organismu („mezi podnětem a odpovědí“)

- zkoumá smyslové poznávání, představivost, fantazii, myšlení (včetně usuzování, rozhodování a řešení problémů), paměť a učení, její výzkum zahrnuje schopnost abstrakce a pozornosti

- chování = vnější projev vnitřních psychických jevů

- kognitivisté vycházejí z názoru, že lidské chování je určováno plánem, jak dosáhnout svých cílů

- Jean Piaget - autorem teorie kognitivního vývoje

- princip kognitivního vývoje: kombinace prolínání 2 procesů

1) asimilace (osvojení + přijmutí nového)

2) akomodace (přizpůsobení se novému)

- posunutí se na „vyšší úroveň“ záleží na zralosti NS a dostatků podnětů z okolí

- 4 vývojová stádia dítěte:

senzomotorické – centrace (soustředění na sebe), vnímání jen ze své perspektivy, získávání vědomosti „stálosti předmětů“ (existují, i když je nevidím), 18-24 měsíců

předoperační – symbolické myšlení (1 věc zastupuje jinou), často při hraní si (kyblík na písku = hrnec)

stádium konkrétních operací – decentrace (začíná brát v potaz ostatní), operování v mysli jen s tím, co si umí představit, do 7 let

stádium formálních operací – schopnost abstraktního myšlení, 12+ let

- snaha navodit rovnovážný stav - homeostáze