Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Náročné životní situace a jejich zvládání v životě člověka

PDF
Stáhnout kompletní materiál zdarma (227,9 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.

M.O. 18 ​Náročné životní situace a jejich zvládání v životě člověka - ​NÁROČNÁ ŽIVOTNÍ SITUACE ● Zátěžové situace = náročné životní situace, se kterými se člověk musí vyrovnávat a které mohou mít na jeho zdraví různý dopad. ● Tvoří však přirozenou součást života – jsou nezbytné pro normální utváření osobnosti. ● Nebezpečí však: jejich neúměrná intenzita nebo kumulace v omezeném časovém úseku. ● V průběhu života si osvojujeme různé strategie jak zátěž řešit a zvládat. - TECHNIKY VYROVNÁVÁNÍ SE ● Přímá agrese ○ snaha upoutání pozornosti(neposlušnost, krádeže, záškoláctví, agrese na rodičích, ...) ○ egocentričnost ○ reakce na frustraci ● Identifikace ● Projekce ○ nepříznivé důsledky vlastního chování svaluji na druhé ● Kompenzace ○ vyvážení neúspěchu /úspěchu někde jinde ● Racionalizace ○ příjemné, rozumové zdůvodňování něčeho ○ neúmyslné klamání sama sebe, zdůvodním si proč to tak je - člověk zkresluje, přikrášluje skutečnost - COPING​ = boj člověka s nepřiměřenou, nadlimitní zátěží (co do času i co do intenzity). - REAKCE PACIENTA NA ZÁTĚŽOVOU SITUACI ● Mezi lidmi sledujeme v oblasti zvládání životních těžkostí značné odlišnosti, plynoucí z osobnostních charakteristik, různých stylů zvládání, strategií zvládání a technik zvládání, které je možno se naučit. ● Zvládání stresu je proto dynamický proces ovlivněný jak jedincem, tak konkrétní stresovou situací. ● ADAPTIVNÍ COPING ○ Modifikace chování ■ Aplikace podmiňování na řešení těžkých situací. ■ Žádoucí chování je cíleně posilováno. ○ Kognitivní ovlivňování ■ Základem mnoha potíží jsou nepřiměřené představy a iracionální přesvědčení. Cíl: identifikovat iracionální přesvědčení a nahradit je správnými přesvědčeními ○ Ventilace emocí ■ Ventilací – zveřejněním – lze snížit náš subjektivní pocit stresu. ■ Např. pojmenováním, vyslovením, napsáním. ■ Využití efektu katarze, tj. psychického očištění od negativních zážitků. ● NEADAPTIVNÍ (MALADAPTIVNÍ) COPING ○ Nevedou k reálnému, účelnému a cílenému řešení. ○ Nejčastěji jde o tzv. obranné mechanismy, tj. sebeklamy, které transformují informace tak, aby byly pro nás snesitelné. ○ Obran. mechanismy užíváme k obraně před nepříjemnými skutečnostmi. Jejich používání si neuvědomujeme. ○ Nemění situaci, pouze naše vnímání situace. ○ Potlačení ■ přání nebo nápadu ještě před tím, než byl vysloven. Činím tak vědomě. Velmi častý obr. mech. v nemoci: vědomě na nemoc nemyslím, občas ji až bagatelizuji. ○ Vytěsnění ■ neuvědomovaný děj, který nás zbavuje nepříjemných zážitků nebo pocitů. Např. vytěsnění traumatického zážitku do nevědomí. Nedokážu si na nic vzpomenout (bez organické příčiny). ○ Racionalizace ■ dodatečné vysvětlení (omluvení, až „pseudovysvětlení“) nepřijatelných činů, situací (např. „kyselé hrozny“ a „sladké citróny“; „piju, protože jsem nešťastný“). ○ Únik ■ fyzický (z léčby, z nemocnice), únik do nemoci, k návykovým látkám, do fantazie… ○ Popření ■ zavírání očí před existujícím problémem, nepříjemnou realitou („Ta bulka v prsu nemůže být nádor.“ ○ Regrese ■ částečný nebo symbolický návrat do dřívějšího vývojového období (větší závislost na blízkých, pubertální vtípky…) ○ Agrese ■ různé projevy. Nejen fyzické násilí, ale i křik, ironie, výstředné chování, autoagrese (sebepoškozování) … ○ Projekce ■ přisuzování vlastních chyb, strachu nebo viny druhým lidem (personálu, rodině…) - ONKOLOGICKÝ PACIENT -> JAK S NÍM KOMUNIKOVAT ● Každý zdravotnický pracovník by se měl vyhýbat cizím latinským slovům a medicínským názvům nebo slangům. ● Rozhovor by měl probíhat na základě etických kodexů. ● Někdy se pacient může bát požádat lékaře, aby mu vše vysvětlil. Nevědomost má za následek nervozitu a úzkost nemocného. Rozhovor nejen o diagnóze, ale i o pocitech pacienta by měl probíhat v intimním a soukromém prostředí. ● Pokud chce sestra či lékař něco pacientovi sdělit nebo vysvětlit, měl by volit klidný hlas a zřetelnou pomalou řeč. ● Jedná-li se o onkologického pacienta, předpokládáme, že jde o pacienta, který si prochází životní krizí. Znamená to tedy, že pacient má právo na dostatek času ke vstřebání informací. ● Zdravotník by měl vyjádřit pacientovi pochopení a oporu. V rozhovoru by neměla chybět empatie. ● Vždy by měl rozhovor zakončit pacient. Zdravotník, který pacientovi cokoliv sděluje, by neměl budit dojem, že nemá dostatek času, či že nemá na pacienta náladu. ● Rozhovor by měl být v partnerském stylu. Zdravotník by měl ukazovat, že mu na pacientovi záleží, mluvit s jeho rodinou, zajímat se o jeho sociální zázemí a další jeho problémy. ● Nikdy by zdravotník neměl říkat pacientovi, že ví, jak se v danou chvíli cítí. Nikdo nemůže chápat, jak se nemocný cítí.

Témata, do kterých materiál patří